Utrpení je téma, které se jaksi nehodí do současného světa. A čím je společnost technicky vyspělejší, tím hůře se v ní člověk vyrovnává s utrpením a posléze se smrtí. Tu nelze „zrušit“, ale utrpení lze mírnit, někdy se mu i vyhnout, i když ne vždy. Nicméně umírání si nelze předem otestovat či nacvičit a o plné zkušenosti smrti nemůže ten, kdo skutečně zemřel, svému okolí referovat.

Člověk tedy, když už je smrt neodvratná, může chtít mít celou věc co možná bezbolestně a rychle za sebou. A tak není divu, že se v naší společnosti jako přitažlivé „řešení“, jak vyzrát na utrpení, jeví eutanazie. Svědčí o tom ankety a také snahy některých politiků uzákonit i u nás tuto možnost, která je doposud klasifi kovaná jako vražda, a tedy ji nelze legálně v naší zemi provést.

Bohužel není při mnoha debatách a kontroverzích vždy jasné, co se eutanazií míní a jak to skutečně je s možností zabránit jejímu zneužití. Zastánci eutanazie o ní zpravidla podávají poněkud zkreslené informace a staví věc tak, jako by měl člověk na vybranou buď těžké utrpení a zoufalství, nebo eutanazii – a nic jiného. Křesťanský pohled na eutanazii jako na čin, který nerespektuje posvátnost a nedotknutelnost života, a proto je nepřijatelný, není v naší málo křesťanské společnosti argumentem, jenž by mnohé oslovoval. Tím není řečeno, že proti uzákonění eutanazie nelze argumentovat. Není ale dobré, činí-li se tak povrchně.

Proto je užitečný sborník Iluze dobré smrti, který připravil zkušený redaktor Pavel Šafr. Představuje v něm problém eutanazie z několika stran, a vyvrací tak povrchní představy o tom, že eutanazie je „dobrá smrt“. Výslovně se při tom ve své argumentaci vyhýbá náboženským důvodům, protože ty jsou u nás pro mnohé málo důležité. Ve sborníku nasvěcuje problém z řady stran. Uvádí výsledky solidního výzkumu, jenž ukazuje vztah veřejnosti k eutanazii jako vcelku kladný. Do kontrastu k těmto sympatiím pak klade pohledy osob fundovaných v oblasti psychologie, práva, historie a filozofi e, ale také zpracované zkušenosti ze zemí, kde je eutanazie legální. Bere tak vážně i rizika zneužití a kritizuje povrchnost mnoha vyjádření ve sdělovacích prostředcích.

Sborník není bojovným textem proti eutanazii ani nezávazným pojednáním o tomto problému. Je ponejvíce předložením odůvodněných záporných hodnocení eutanazie jako skutečnosti, s níž už jsou v řadě zemí nepřehlédnutelné zkušenosti. Ačkoli je Šafr v zásadě odpůrcem eutanazie, není jeho postoj násilnický či moralizující. Umožňuje seznámit se s širším vějířem pohledů na eutanazii, kterou autor sborníku, jak už napovídá název, hodnotí jako iluzi dobré smrti.

Chce tak citlivě pomáhat čtenáři, aby této iluzi nepodléhal, a pokud chce, aby se v otázce „eutanazie ano, či ne“ mohl solidně orientovat a nezůstal jen u přijetí, či odmítnutí bez solidního zdůvodnění.

Pavel Šafr (ed.): Iluze dobré smrti. Eutanazie na šikmé ploše. (Fórum pro média, kulturu a civilizaci 2024)