Lehnout si nenašla odvahu, prý by nevstala, a tak ležím a mávám křídly za nás za obě. Poslední přání bývají různá, paní Drahomíra si přála ještě jednou se projít ve sněhu, slyšet jeho křupání pod nohama. Nechala si z domova přivézt svetr, bundu, šálu, čepici, rukavice a zimní boty. Na nic nezapomněla. Týden ta plná polní čekala na židli v jejím pokoji a sil ubývalo každým dnem. Vypadalo to beznadějně. Další zima bez sněhu? Ale když si něco opravdu ze srdce přejeme, celé Nebe se spojí, abychom své přání mohli uskutečnit. Od rána se sypal sníh a odpoledne bylo všude kolem bílo, tiché a…