Mezi nejčtenější knihy v dějinách křesťanství patří Následování Krista. Vznik této knihy, která vyšla ve stovkách vydání a byla přeložena do mnoha jazyků, není zcela zdokumentován. Podle současných výzkumů byla vydána anonymně v latině v Nizozemí někdy mezi lety 1418 a 1427 a za jejího autora je tradičně považován Tomáš Kempenský.

Za 600 let od svého vydání nejenže významně ovlivnila mnoho jednotlivců, ale přispěla i ke změnám v duchovních postojích společnosti. Obdivovali ji obyčejní lidé, ale také významné osobnosti: sv. Tomáš More, sv. Ignác z Loyoly, Erasmus Rotterdamský, Thomas Merton, sv. František Saleský, sv. Terezie z Lisieux, John Wesley.

Kontext doby vzniku

Následování Krista je považováno za nejvýraznější projev hnutí, které bylo označeno jako Devotio moderna (moderní zbožnost). Vyznačovalo se zaměřením na vnitřní duchovní život, důvěrný, osobní vztah s Bohem a praktickou zbožnost spíše než na vnější rituály a pozdější příliš racionalistickou scholastickou teologii, které dominovaly středověké náboženské praxi. Za iniciátora tohoto hnutí je považován nizozemský kazatel a reformátor Geert Groote (1340–1384). Ve 14. až 16. století hnutí vzkvétalo zejména na historickém území Flander a v Německu. Horlilo za náboženskou reformu, vyzývalo k apoštolské obnově prostřednictvím duchovní praxe, zdůrazňovalo pokoru, poslušnost, prostotu života a začlenění do společenství. Grooteho vize byla dále rozvíjena jeho následovníky – zejména Florensem Radewynsem, který založil první dům Bratří společného života v holandském Deventeru.

Devotio moderna byla sama silně ovlivněna dřívějšími duchovními tradicemi, včetně rýnsko-vlámské mystiky s tak významnými osobnostmi, jako byl Mistr Eckhart, Mechtilda z Magdeburku, Jan van Ruysbroeck, Hildegarda z Bingenu, a hnutími, která chtěla napodobit život apoštolů, jako bylo například hnutí bekyň (laické duchovní hnutí zbožných žen ve městech, panen a vdov, které chtěly vést apoštolský život – pozn. red.). Díky jejich hnutí bylo celé toto období poznamenáno ženskou spiritualitou a vyznačovalo se větší vnitřní svobodou a směřováním ke kontemplaci. Odvrácenou stranou horečného hledání byla hnutí katarů a albigenských, jejichž spiritualita a víra je zavedla mimo církev.

Ke vzniku hnutí Devotio moderna přispěly také společenské změny v období pozdního středověku. Černá smrt (mor), která v polovině 14. století zdecimovala obyvatelstvo Evropy, vedla k rozsáhlým sociálním otřesům a zpochybnění zavedených náboženských praktik a institucí. Kromě toho rostoucí korupce a morální laxnost v církvi, zvýrazněná avignonským papežstvím a západním schizmatem, rozčarovala mnoho věřících. V tomto ovzduší nejistoty a duchovní krize nabízela Devotio moderna nadějnou vizi osobní obnovy a podpory společenství založenou na návratu k základním hodnotám křesťanské víry.

Tomáš Kempenský a Následování Krista

Ideál napodobování Krista je důležitým prvkem křesťanské teologie, etiky a spirituality od počátku církve. Odkazy na tento koncept a jeho praktikování najdeme v raně křesťanských textech, jako jsou Pavlovy listy. Svatý Augustin považoval napodobování Krista za základní cíl křesťanského života a za lék proti napodobování Adamových hříchů.

Tomáš Kempenský (1380–1471) byl německonizozemský augustiniánský mnich, ovlivněný také Bratry společného života a hnutím Devotio moderna. Jako podpřevor kláštera ve Zwolle v Nizozemí byl pověřen výukou noviců a podle tradice v této funkci napsal čtyři knihy, později spojené do jedné a nazvané podle začátku názvu první kapitoly Následování Krista. Kromě tohoto díla se dochovala jeho kázání, dopisy a životopisy jeho učitelů (včetně Geerta Groota). Následování Krista vyšlo poprvé česky v roce 1498 v Plzni a od té doby se objevilo mnoho dalších vydání.

Struktura knihy a její hlavní myšlenky

První kniha Následování nese název „Užitečné rady pro duchovní život“, zabývá se způsoby, jak se vzdálit od vnějšího života, pokud to povinnosti dovolují, a klade důraz na vnitřní život. Nabádá čtenáře, aby se zřekl všeho marnivého a iluzorního, odolával pokušením a rozptýlení, zřekl se pýchy a pěstoval pokoru, vyhýbal se teologickým sporům založeným na spekulacích a trpělivě snášel pohrdání a protivenství světa.

Autor zdůrazňuje význam samoty a mlčení. Navrhuje meditovat o smrti a žít zde na zemi jako poutník a cizinec. Píše, že v soudný den přinese dobré a čisté svědomí větší radost než všechna filozofi e, kterou se člověk kdy naučil, vroucí modlitba přinese více štěstí než hostina o mnoha chodech, mlčení bude více vzrušující než dlouhé řeči, svaté skutky budou mít větší hodnotu než hezky znějící slova.

Druhá kniha se jmenuje „Pokyny pro vnitřní život“. Ty se týkají vnitřního pokoje, čistoty srdce a dobrého svědomí. Člověk, jehož svědomí je čisté, snadno nalezne klid a spokojenost a žádná lidská špatnost mu nemůže ublížit. Naopak falešný pocit svobody a přílišná sebedůvěra jsou překážkou duchovního života. Žádné dobro nemáme připisovat sobě, ale všechno máme přičítat Bohu. On po nás žádá, abychom byli vděční za každý malý dar, abychom tak byli hodni přijímat větší. V poslední kapitole píše, že neseme-li kříž dobrovolně, dovede nás k vytouženému cíli, ale neseme-li ho neochotně, pak ho proměníme v těžké břemeno. Sami kříž nést nemůžeme, ale pokud vložíme svou důvěru v Pána, pošle nám sílu z nebe.

Třetí kniha s názvem „O vnitřní útěše“ je ze všech čtyř knih nejdelší. Má formu dialogu mezi Ježíšem a učedníkem. Ježíš říká, že jen velmi málo lidí se obrací k Bohu a duchovnosti, protože raději naslouchají světu a touhám svého těla než Bohu. Svět slibuje věci pomíjivé a málo hodnotné, zatímco on slibuje věci nejlepší a věčné a nikoho, kdo mu důvěřuje, nepošle s prázdnou. Duchovní pokrok spočívá v tom, že se člověk obětuje Boží vůli a nehledá nic pro sebe. Ježíš radí učedníkovi, aby důvěřoval: když si člověk myslí, že je vše ztraceno, právě tehdy je vítězství blízko, a když si myslí, že je od Ježíše nejdále, právě tehdy je Ježíš nejblíže.

Čtvrtá kniha „O svátosti oltářní“ má rovněž podobu dialogu mezi Ježíšem a učedníkem. V této svátosti se uděluje duchovní milost, doplňují se síly duše a posiluje se mysl. Neexistuje důstojnější oběť, větší zadostiučinění za smytí hříchů než se čistě a zcela obětovat Bohu ve chvíli, kdy se při mši svaté a svatém přijímání obětuje Tělo Kristovo.

Obdiv a kritika

Následování Krista bylo v průběhu staletí velmi oceňováno, ale někdy také kritizováno. Obdivovatelé knihy oceňují její hluboký duchovní vhled, praktickou moudrost a nadčasovou aktuálnost. Její důraz na osobní zbožnost a vnitřní proměnu inspiroval nespočet jednotlivců – od světců a mystiků až po obyčejné věřící – k úsilí o hlubší vztah s Bohem. Díky jasnému, přímému jazyku a srozumitelným radám je kniha přístupná širokému publiku, což přispívá k její trvalé popularitě.

Kniha se však setkala i s kritikou, zejména kvůli svému pojetí askeze a pesimistickému pohledu na lidský úděl. Někteří kritici tvrdí, že její důraz na sebezapření a odříkání vyjádřené jako umrtvování může dnes znít příliš tvrdě. Dnešní spiritualita, ovlivněná hlubším poznáním našich vnitřních procesů, se vyjadřuje opatrněji. Slova jako „umrtvování“ vyvolávají konotace hrubé síly. Hans Urs von Balthasar také varoval před přehnaným odmítáním světa a odmítáním racionální reflexe víry. Introspektivní přístup knihy podle něj může podporovat formu spirituality, která je příliš individualistická a zanedbává komunitní a sociální rozměr křesťanského života.

Za sebe mohu poznamenat, že stejně jako jsou v Písmu náročné pasáže, kterým současný člověk bez znalosti dobového společenského, kulturního a náboženského kontextu jen těžko porozumí, tak podobně i Následování Krista vyžaduje dobrý úvod a vhodný komentář.

Osvěžující a inspirující alternativa

Navzdory časovému odstupu od svého vzniku a navzdory některým kritickým hlasům má kniha Následování Krista i dnes hluboký vliv na spiritualitu a duchovní život. Její jasně a podnětně vyjádřené poselství osobní zbožnosti, pokory a vnitřní proměny rezonuje s dnešními hledajícími, kteří touží po hlubším a autentičtějším vztahu s Bohem. Ve světě, který se stále více vyznačuje materialismem, povrchností a morálním relativismem, nabízí kniha výzvu k návratu k základním hodnotám křesťanské víry jako osvěžující a inspirující alternativu.

Principy hnutí Devotio moderna formulované v knize Následování Krista jsou i nadále inspirací pro moderní hnutí a duchovní směry. Důraz na prostotu, život v komunitě a zapojení laiků do náboženského života nachází odezvu v současných křesťanských komunitách a hnutích. Příkladem může být komunita Taizé ve Francii, která podporuje ekumenický dialog a komunitní kontemplativní modlitbu, a hnutí či sítě lidí, které vznikly v benediktinském prostředí jako snaha o opětovnou podporu vnitřní tiché modlitby v podobě křesťanské meditace nebo modlitby souhlasu (ang. Centering prayer).

Vliv knihy přesahuje hranice křesťanství, neboť její univerzální témata pokory, sebekázně a hledání vnitřního klidu rezonují s jedinci z různých náboženských a filozofických prostředí. Stále vycházejí nová vydání a kniha je i nadále zdrojem inspirace pro lidi, kteří hledají duchovní hloubku a nasměrování svého života. I nadále je důležitým zdrojem, který povzbuzuje věřící k autentickému životu v souladu s Kristovým učením. Její trvalé dědictví je svědectvím nadčasové aktuálnosti jejího poselství a hlubokého vlivu vize Tomáše Kempenského o zbožném životě zaměřeném na Krista.