Publikace jde tentokrát vstříc zájmu o cestovatelské deníky a o soukromí známých osobností. Martin formou poutnického deníku přibližuje Ježíše Krista, jak se s ním setkal během svého života, jezuitských studií a nakonec během čtrnácti dnů ve Svaté zemi. Autor je hloubavý poutník, cestovatelské zážitky propojuje s reáliemi biblických věd a též s duchovními zamyšleními nad evangelijními úryvky. Tím, co všechny tři roviny stmeluje, je jeho brilantně formulovaná touha porozumět svému Mistrovi a příteli. Říká-li se na hodinách náboženství trochu tajemně, že Boží slovo se děje nad textem Bible, Jamesi Martinovi se podařilo zachytit, co to prakticky znamená.

Dvacet čtyři kapitol, milníků Ježíšova života, zasazuje do cestovního plánu pouti po Svaté zemi. Zapadlý Nazaret, kde sotva kdy měli synagogu, Betánie, kde žili Ježíšovi blízcí přátelé, líně tekoucí špinavý Jordán, Jeruzalém s jeho kostelíky a bazilikami, rozpálená Judská poušť, kamenolom Golgota. Každou z kapitol autor otvírá zážitky z cesty, nerozpakuje se přiznat emoce, které v něm probouzejí a které zdaleka nejsou jen zbožné. Nicméně všechny v něm budí vzpomínky na vlastní duchovní cestu, otevírají otázky a mnohdy i pochybnosti. A to pak Martin dává prostor biblistům, biblické archeologii a duchovním autorům, s nimiž nezřídka polemizuje a hledá vlastní odpovědi.

V kapitole „Betánie“ například popisuje návštěvu skalního hrobu, kde byl nejspíš pohřben Lazar. Představuje si, jak Marta vítala Ježíše slovy: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“ Je to výčitka, nebo dává najevo svou víru? „Možná obojí,“ píše autor, „Marta je zrcadlem mnoha z nás ve chvílích bolesti. Přepínáme mezi hněvem a nadějí, zmatkem a vírou.“ Nebo v kapitole „Jeruzalém“, v místech, kde pravděpodobně Ježíš apoštolům myl nohy před poslední večeří, přemítá: „Čím jsem starší, tím více si říkám, jak jiná by byla církev, kdybychom věnovali tolik času přemýšlení o mytí nohou jako o transsubstanciaci.“

Asi nejzřetelnější je Martinův přístup, když pobývá na místech, kde Ježíš činil zázraky. Vyhýbá se psychologizujícím vysvětlením ani nezkoumá, nakolik se do popisu promítla teologie prvotní církve; soustředí se na setkání s Ježíšem teď a tady. Zázraky jsou pro něj odrazem Ježíšova „úplného lidství a úplného božství“, úběžníku Ježíšova příběhu. Skrze něj dal Bůh zřetelně najevo, jak moc mu na lidech záleží – a přece je tak těžké radostnou zvěst přijmout. V dobách Ježíšových stejně jako dnes. Ježíšovo „porušování rituálních předpisů nebo přinejmenším odhlížení od nich, pranýřování náboženských představitelů za pokrytectví a to, že kolem sebe shromažďoval lidi, kteří věřili, že je Mesiáš,“ musely vést ke střetu s náboženskou a světskou mocí.

Martinova více než pětisetstránková kniha nepřináší nějakou novou teologii, je sympaticky radikální v touze nechat se proměňovat Boží blízkostí promlouvající v modlitbě, v Písmu, skrze druhé lidi i vlastní kritický úsudek a také prostřednictvím „pátého evangelia“ – Svaté země. Dodejme, že pro mnohé čtenáře může být výzvou ke znovupromýšlení jádra křesťanství i angažovanost tohoto jezuity mezi uprchlíky, pouličními gangy, těžce nemocnými či lidmi s odlišnou sexuální orientací.

James Martin: Ježíš. Svědectví o cestě, která může změnit i váš život (KNA 2024)