Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Listopad 2024
Říjen 2024
Září 2024
Srpen 2024
Červenec 2024
Červen 2024
Květen 2024
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference

Obsah:

Téma|Valach, salesián a mučedník

Obsah:

Úvod Téma

Valach, salesián a mučedník

2. 4. 2024

Tisk

Muž, který zažil věznění za nacismu i komunismu – a to druhé považoval za horší – a ještě předtím stihl položit základ salesiánského díla u nás a vést litoměřickou diecézi.Kardinál Štěpán Trochta zemřel v důsledku komunistické tyranie právě před padesáti lety.

image:Image Valach, salesián a mučedník
Kardinál Trochta při návštěvě svého rodiště v roce 1973. Snímek archiv salesiánské provincie


Pátek před Květnou nedělí. U biskupské rezidence v Litoměřicích zastavuje automobil a z něj vystupuje krajský církevní tajemník – navzdory tomu, že je teprve poledne, už opilý. Dožaduje se okamžité audience u biskupa a kardinála Štěpána Trochty. Na nemocného, téměř sedmdesátiletého muže poznamenaného dvojím krutým vězněním a momentálně z nařízení lékařů upoutaného na lůžko, pak několik hodin křičí, vyhrožuje mu a nadává, než se konečně večer nechá odvézt domů. Kardinála Trochtu na druhý den, 6. dubna 1974, naleznou jeho spolupracovníci v agónii a odpoledne pak v litoměřické nemocnici na následky rozsáhlé mozkové mrtvice umírá. Jeho pohřbu se o několik dní později účastní také krakovský arcibiskup a kardinál Karol Wojtyła, pozdější papež Jan Pavel II., který Trochtu v projevu nad rakví označuje za mučedníka.

„Kardinál Trochta je pro mě gigantická postava a hrdina. Považuji za požehnání, že do služby nastupuji v době, kdy si připomínáme padesáté výročí jeho úmrtí,“ říká nově vysvěcený litoměřický biskup Stanislav Přibyl a pokračuje: „Z okna pracovny vidím na Terezín, na jedno z míst, kde Trochta prožil mnoho utrpení. To ho vůbec provázelo po značnou část života. Když si pomyslím, že se ve 42 letech stal biskupem v Litoměřicích a už měl za sebou několikaletou krutou zkušenost koncentračních táborů, jde mi mráz po zádech. Byl biskupem několik málo let a opět se dostal do krutých životních podmínek – do komunistického vězení. Po propuštění zůstával stále pod dohledem jak v internaci, tak na svobodě. Přesto si zachoval víru a vnitřní svobodu po celý svůj život.“

Vězeň, biskup, dělník a kardinál

Štěpán Trochta, rodák z valašské vesnice Francova Lhota, se v mládí rozhodl pro kněžství a navzdory problémům, s nimiž se musel potýkat (o otce přišel již v dětství, a když jeho matka onemocněla, stal se jako nejstarší potomek živitelem rodiny, takže nemohl odmaturovat) k němu nakonec našel cestu: na podzim roku 1923 odcestoval na sever Itálie a vstoupil do salesiánského noviciátu jako jeden z prvních členů kongregace z naší vlasti. Významně se podílel na příchodu salesiánů do Československa, nejprve do Fryštáku na Zlínsku. O pár let později, poté, co dokončil doktorská studia v Turíně, budoval domy pro spolubratry a jejich chovance v Ostravě, Praze a Pardubicích. Horlivost nejen v práci s mládeží a také podpora odboje ho dostaly do centra pozornosti nacistů, kteří jej krátce po atentátu na Heydricha zatkli. Prošel Terezínem, Mauthausenem a Dachau, kde ho spolu s ostatními osvobodila americká armáda.

O dva roky později, v září 1947, je jmenován litoměřickým biskupem a pouští se do práce v diecézi, která jen krátce předtím přišla o významnou část svého obyvatelstva, tu německy mluvící. Ani s oceněními prezidenta republiky a jako spoluvězeň některých komunistických mocipánů ale po únoru 1948 nemá na růžích ustláno: coby mluvčí biskupů při jednáních s novou vládou se znovu dostává do hledáčku, nadále se staví proti bezpráví režimu. Podobně jako ostatní biskupové je držen v internaci, roku 1954 je navíc odsouzen na 25 let vězení pro údajnou velezradu. „K tomu se ani Němci nesnížili,“ popisuje poměry v komunistických žalářích. Po propuštění roku 1960 tento nyní 55letý muž s podlomeným zdravím pracuje dva roky jako pomocný dělník, poté se z něj stává důchodce. Až v roce 1968 se znovu ujímá duchovní správy diecéze a papež Pavel VI. ho jmenuje kardinálem – nejprve in pectore, tajně, ale roku 1973 bylo jmenování zveřejněno. A normalizační režim se o něj znovu začíná zajímat…

Texty následující dvoustrany ale nemají jen připomínat jeho utrpení a mučednickou smrt. Chtějí vedle toho upozornit, že jeho odkaz nadále žije v jeho rodišti a zdejší muzeum funguje jako místo četných evangelizačních akcí. Také salesiánská provincie vzpomíná na jednoho ze svých zakladatelů – k letošnímu výročí mimo jiné připravila akce nebo inspirace pro hlubší poznání Trochtova života. Jejich přehled najdete na webové stránce www.sdb.cz/trochta. A na svého biskupa nezapomínají ani v jeho působišti na severu Čech. „S takovým biskupem v zádech se totiž ve své službě cítím naprosto bezpečně,“ dodává biskup Stanislav Přibyl.

Jak kardinál Trochta zachránil vietnamské salesiány

Autorem následující vzpomínky je vietnamský provinciál John Nguyen Van Ty SDB: „Na začátku 70. let jsem studoval v Římě. Jednou nás navštívil Trochta a při konferenci, kterou měl, vyprávěl i o tom, jak komunisté v 50. letech naložili s řeholníky. Když jsem se vrátil zpět do Vietnamu, komunisté v roce 1975 obsadili i jižní Vietnam. Hlavní představený Don Luigi Ricceri mě jmenoval provinciálem se všemi fakultami (zvláštní povolení pro mimořádné situace útlaku církve – pozn. red.). Začal jsem přemýšlet, co dělat, a tu jsem si vzpomněl na Trochtovo vyprávění. S myšlenkou,

že komunisté určitě všechny cizince-misionáře vyhostí, jsem jmenoval řediteli komunit Vietnamce. Měli jsme školy, proto jsem se domluvil s biskupy – a salesiáni tam, kde měli školy, tak je předali farnostem a nastěhovali se na fary. Komunisté do dvou let skutečně vyhnali všechny cizince, obsadili církevní školy a zabraly všechny kláštery a řeholní domy, jen fary a farnosti nechali. Ostatní řeholníci byli zmateni a rozprášeni, salesiáni ale díky donu Trochtovi ne, a přežili.“ (Z archivu české provincie salesiánů)

Předchozí článek Následující článek
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou