„Pestrost náboženství a kultur vytváří jedinečnou mozaiku, kterou se ale někteří snaží zničit nebo ji přetřít jednou barvou – často krvavě rudou,“ předeslal Robert Řehák, místopředseda Mezinárodní aliance pro svobodu náboženství nebo přesvědčení (IRFBA), která setkání v Černínském paláci – sídle Ministerstva zahraničí pořádala. Záměrně proběhlo v minulém týdnu, na který připadl také památný den pronásledovaných pro víru Červená středa.

Česko je členem IRFBA spolu s 36 dalšími zeměmi od Austrálie přes Izrael po Brazílii nebo Sierru Leone.

Není běžné, aby mezinárodní konference začínala modlitbou, zde ji však přednesli hned tři zástupci tří abrahámovských náboženství. Židovskou víru reprezentoval zpívanou modlitbou rabín David Rosen, muslimy šejk Abdalláh bin Bajjáh z Fóra pro mír v muslimských společnostech z Abú Zabí. Modlitbu Otče náš v ukrajinštině pak za křesťany recitoval metropolita Epifanij, hlava autonomní Ukrajinské pravoslavné církve, který přicestoval z Kyjeva.

„Žijeme v obtížné době,“ uvedl konferenci hostitel, ministr zahraničí Jan Lipavský, „demokracie, právní stát a lidská práva jsou pod palbou.“ Vyjmenoval aktuální bolestná místa jako válku Ruska proti Ukrajině coby „součást mnohem rozsáhlejšího boje Ruska proti liberální demokracii, svobodě a lidským právům“ nebo útok Hamásu na izraelské civilisty, který navíc vyvolal nárůst projevů antisemitismu ve světě o stovky procent. „Zaznamenáváme také rychlý nárůst islamofobie a náboženské nenávisti obecně. Naše přátelství a spolupráce musí být nezbytnou součástí naší odpovědi na výzvy, kterým čelíme,“ zdůraznil ministr.

Ať nikdo neříká, že nevěděl

Během tří dní od 28. do 30. listopadu se u řečnického pultu vystřídaly tři desítky odborníků na náboženská a lidská práva, badatelů, duchovních různých náboženství či intelektuálů a politiků. Každý jednací blok byl věnován některé z osobností, které nyní trpí nebo jsou vězněny pro své přesvědčení. Mezi nimi byl nikaragujský biskup Rolando José Álvarez, kritik tamního diktátorského režimu uvězněný na 26 let za údajnou velezradu, nebo 92letý vietnamský buddhistický mnich Le Tung Van vězněný od loňska kvůli své činnosti mimo oficiální vietnamskou buddhistickou církev za „zneužití demokratických svobod“. A diskutovalo se zvláště o zneužívání náboženství k dosažení politických cílů a o výzvách a ohroženích pro svobodu vyznání v éře nových digitálních technologií.

Před „digitálním autoritářstvím“, v němž ovládnutí technologií vede k utužení systému, na konkrétních (až děsivých) příkladech kontroly (nejen) z Číny varoval irský profesor John C. Lennox. Nabídl také návod, co dělat: zanechávat za sebou menší digitální stopu, používat „kódovací“ řeč proti zneužití deep fake a bojovat proti digitálu „analogem“ čili zjednodušeně technologiemi bez napojení na internet.

„Měli bychom si více uvědomovat, že máme výsadu žít v zemích, kde můžeme svobodně smýšlet a věřit, v co chceme,“ připomněla účastníkům britská konzervativní poslankyně Fiona Bruceová, zvláštní legátka britského premiéra pro svobodu vyznání, která ve své zemi letos veřejně vystoupila například na obranu tvrdě pronásledovaných indických křesťanů v Manipuru.

Jen lidí křesťanské víry trpí aktuálně perzekucí 300 milionů. Bruceová podobně jako její krajan, bojovník za lidská práva a někdejší člen sněmovny lordů David Alton vzápětí vypočítala řadu akcí, které může pro podporu pronásledovaných podniknout každý: setkávat se s lidmi jiného smýšlení, podnikat solidární návštěvy v méně svobodných náboženských komunitách, ale třeba také tlačit na své zastupitele, aby si otázku náboženské svobody vzali více za svou. „Zůstat zticha vlastně znamená mluvit, zůstat nečinný znamená konat“ ovšem ve prospěch agresora, varoval lord Alton před lhostejností. „O potlačování náboženských svobod je důležité mluvit, vyprávět jednotlivé příběhy. Nikdo už pak nemůže říci, že o tom nevěděl,“ dodal.

Být polní nemocnicí, nikoli zbraní v boji

Několik řečníků zopakovalo, že konflikty, které se jeví jako geopolitické, mají často náboženský rozměr, ať už „jen“ tím, jak dopadají na svobodu a práva lidí víry, nebo i tím, že jsou v nich zneužity. Například běloruská teoložka a aktivistka Natalia Vasilevičová, která žije v exilu, popsala a doložila událostmi, jak víru a teologické koncepty zneužívá Rusko ve válce proti Ukrajině. Kromě angažovanosti moskevského patriarchy Kirilla, který ruskou agresi legitimizoval jako „svatý boj za záchranu tradičních hodnot a proti satanskému Západu“, poukázala na náboženský jazyk, kterým se v Rusku o válce mluví (například „svatý boj“ nebo „mučedníci“ ve smyslu padlí vojáci), i ohýbání vlastního sociálního učení pravoslavné církve, aby bylo možné konání Ruska teologicky ospravedlnit. „I proto je důležité podpořit kromě lidských práv také hlubší reflexi války a míru v pravoslavné teologii,“ poznamenala Vasilevičová.

Do obecnější roviny pak její svědectví přenesl Mons. Tomáš Halík. Náboženství a víru charakterizoval jako silnou, avšak leckdy podceňovanou energii, která „nezávisí na počtu věřících ani na vitalitě, vlivu a společenské roli náboženských institucí“, ale „vychází z mnohem hlubších zdrojů“. I proto v dnešním světě, ačkoli vliv tradičních náboženských institucí a církví klesá, jsou právě náboženská rétorika a posvátné symboly a obrazy tak silnou zbraní v rukou extremistů. „Náboženská energie se mění v destruktivní sílu,“ varoval Mons. Halík. To se podle něj netýká jen džihádistů, ale jde o riziko i pro křesťany. „Jsme svědky pokusů proměnit křesťanství v identitární politickou ideologii, nástroj kulturních válek proti moderně a sekulární společnosti. A ještě nebezpečnější zneužívání křesťanství dnes v politice vidíme právě ve snaze patriarchy Kyrilla být ideologem válečného zločince Putina,“ zdůraznil Mons. Halík. Připomněl pak ale také „terapeutickou roli“ náboženství, která si zaslouží být dále promýšlena – jak činí například papež František se svou metaforou církve jako polní nemocnice.

Jak podotkla profesorka z Oxfordu Nazila Ghanea, náboženství jsou pak v těchto případech zneužívána k utlačování druhých a věřící k politickým a mocenským záměrům utlačovatelů.

Fotbal jako příklad spolupráce

Ve středu odpoledne se účastníci konference přidali k debatnímu programu Červené středy v pražském Karolinu, který tradičně organizovala ČBK s Ekumenickou radou církví a Federací židovských obcí spolu s Institutem pro křesťansko-demokratickou politiku. Zúčastnili se také mezináboženské modlitby a průvodu městem. Následoval koncert (viz str. 1). A protože jednou z cest k větší mezináboženské toleranci a spolupráci – jak se účastníci shodli – je už samo setkávání, přizvali k programu také desítky mladých lidí z různých částí světa a vyznání. Ti měli možnost debatovat o řečeném kolem kulatého stolu, ale také v úterý odpoledne změřili síly při přátelském fotbalovém utkání na strahovském stadionu, a to i díky spolupráci pražské Sparty. Právě sport, předeslali pořadatelé, je cestou, jak budovat mezináboženské a mezikulturní komunity a v nich se učit vzájemné toleranci a respektu.