Podle varhaníka a neúnavného propagátora varhanní kultury u nás Adama Viktory by se v České republice nasčítalo až 10 tisíc varhan, ač zdaleka ne všechny jsou dnes v takovém stavu, aby se na ně dalo hrát. V přepočtu na obyvatele je tak Česko mezi státy světa rekordmanem a skutečnou „varhanní velmocí“.

Viktorův Český varhanní festival, který se letos takřka po celý rok koná už posedmnácté a na který čtenáře KT pravidelně zveme, je jednou z iniciativ, jak představit širší veřejnosti často jedinečné historické nástroje napříč republikou i jak přitáhnout pozornost k jejich ne vždy uspokojivému stavu. Do konce roku si mohou Viktorův um i jeho odborný a historický výklad o konkrétních nástrojích vychutnat ještě návštěvníci koncertů v kostelích v Kdyni u Domažlic (26. listopadu) a v západočeské Halži (8. prosince).

Podle hudebních historiků sestrojil první známé varhany na principu vodního sloupce vhánějícího vzduch do píšťal – tzv. hydraulos – řecký mechanik a vynálezce Ktesibios v Alexandrii již kolem roku 246 před Kristem. Sám nebyl hudebníkem, a proto na svůj vynález naučil hrát svoji ženu Thais, která se tak stala první varhanicí. Ještě v raných křesťanských staletích však byly varhany světským nástrojem – hrálo se na ně například v cirku, a až oklikou přes byzantský císařský dvůr se dostaly jako nástroj ceremoniální do Evropy. Mezi prvními vladaři západního světa, kteří pak varhany využili i k ceremoniím církevním, byl v 8. století francký král Pipin Krátký.

Každý nástroj je unikát

Nejstaršími popsanými varhanami se pyšní Angličané, jejichž čtyřsetpíšťalový nástroj v katedrále ve Winchesteru vznikl v 10. století a svým dutím ho podle starých kronikářů ovládalo na 70 mužů. Nejstarší skutečně dochovaný nástroj, na který se dá stále hrát, mají ve švýcarském městě Sion v bazilice Notre-Dame de Valere. Pochází ze 14. století. A největší chrámové varhany na světě leží jen několik desítek kilometrů od naší jižní hranice v bavorském Pasově. Aktuálně tento mohutný nástroj z dómu sv. Štěpána o 17 974 píšťalách a 229 rejstřících prochází komplexní rekonstrukcí, která má být hotova v roce 2026.

Také v Česku máme svá „varhanní nej“. Poutavě je nedávno představil stejnojmenný šestidílný seriál České televize, na kterém se podílel organolog pražské arcidiecéze Štěpán Svoboda a provázeli jím Josef a Michaela Poláškovi – herec a zkušená varhanice. Seriál, trvale dostupný v internetovém archivu ČT, zavede například do kostelů sv. Jakuba v Praze na Starém Městě a sv. Mořice v Olomouci. Tyto dva nástroje se dělí o první příčku co do velikosti: svatojakubské varhany mají nejvíce píšťal (8 277), svatomořické zase největší počet rejstříků (95). Svatomořické varhany jsou zcela čerstvě rekonstruovány a letos v září jejich zvuk mohli po několikaleté odmlce znovu obdivovat návštěvníci Mezinárodního varhanního festivalu Olomouc. Svůj Mezinárodní varhanní festival mají ovšem i varhany svatojakubské a koná se vždy na přelomu srpna a září. Protože také ony potřebují opravu, zdejší Nadační fond Sancti Jacobi Organum vypsal veřejnou sbírku.

Nej, nej, nej…

Nejstarší hrající varhany, rovněž nedávno zrekonstruované, najdeme v kostele Nejsvětější Trojice ve Smečně. Byly postaveny v roce 1587 a dnes je doplňuje ještě novější barokní část z roku 1621. V nové kráse znějí i největší dochované barokní varhany u nás – v poutní bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Polné, které na počátku 18. století zhotovil varhanářský mistr Jan David Sieber a v roce 2017 byla završena jejich obnova. Mimochodem tento nástroj odolal i velkému požáru baziliky v roce 1863, protože zdejší kostelník odvážně zahradil cihlami z podlahy do varhan přívod vzduchu. Při nedávné opravě byly stopy požáru na nástroji dosud patrné. Letos v září vydala společnost Arta CD „Mezi anděly a múzami“, kde na obnovené polenské varhany hraje hudbu starých mistrů přední tuzemský varhanní virtuos Jaroslav Tůma.

A nezapomeňme ani na varhany pro katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha, které vytvořil varhanář Gerhard Grenzing a které už čekají jen na to, až budou v katedrále dokončena nezbytná zpevnění kruchty. Formou adopce píšťal i dalšími příspěvky a dary mohla na vznik zcela nového reprezentativního nástroje přispět široká veřejnost. Za tuto celonárodní sbírku, přesněji za její úspěšnost a nápaditost, dostal Nadační fond Svatovítské varhany letos v září cenu „Pro památky“ Institutu pro památky a kulturu v soutěži Máme vybráno.

Jak opakovaně upozorňuje Adam Viktora, naše varhanní velmoc nemá tolik varhanářů, aby opečovali všechny tuzemské nástroje, ani tolik varhaníků, aby se na všechny hrálo. Štěpán Svoboda dále v rozhovoru nastiňuje situaci, jaká je. Přesto se ale po nezbytné obnově kostelů nyní mnozí pouštějí i do opravy jejich vnitřního vybavení včetně varhan a zájem o tento „královský nástroj“ narůstá také mezi interprety. Dokládá to i příběh Základní umělecké školy varhanické v Brně, kam stále přicházejí noví i velice mladí zájemci. Přinášíme jej níže. Dočtete se i o časopise určeném právě varhaníkům anebo si vyberete, kde si poslechnout krásný varhanní koncert.