Co jste cítil, když jste dozvěděl, že tuto cenu dostanete?

Václava Havla jsem obdivoval, hodně jsem ho četl, než jsem tuto cenu dostal. Oni to nevěděli a to byla velmi milá náhoda. Takže jsem byl potěšen a velmi překvapen, že si na mě vzpomněli. Je to pro mě pořád trochu záhada.

Jak vám vysvětlili důvody pro udělení ceny?

Já jsem to četl tak, že Havel byl intelektuální disident, který prohlédl nedostatky materialistické filozofie, jak ji představoval komunismus. A já jsem intelektuální disident v současném světě: velmi se zabývám materialistickým výkladem přírody, který ovládá západní akademii, a zpochybňuji ho ve jménu vědy a pravdy. Strávil jsem mnoho let přemýšlením o tom, co je věda, jaké jsou její hranice atd. Cítím tu silné spříznění duše, a čím víc o tom přemýšlím, tím víc mě těší, že jsem tuto cenu dostal.

Mohl byste trochu rozvést, v čem jste intelektuální disident?

V tom smyslu, že zpochybňuji některé věci, které jiní přijímají jako téměř axiomatické, tedy jako dané. Pro některé lidi jsou přírodní vědy v podstatě aplikovaný materialismus, který nepřipouští žádný rozměr transcendence. Já především nevěřím, že nám věda říká všechno, a proto zpochybňuji scientismus – myšlenku, že věda je jedinou cestou k pravdě. Napsal jsem o tom i knihu. Zadruhé chci zpochybnit paralelní myšlenku, že věda a racionalita jsou zaměnitelné, což nejsou. Kdyby tomu tak bylo, museli byste zavřít polovinu fakult na Univerzitě Karlově, neexistovala by historie, literatura atd. To je prostě absurdní. Je mnoho absurdit, které zastávají bohužel i vědci, kteří jsou hodně slyšet, protože věda sama je autorita – a jim se naslouchá, protože jsou ve vědě autoritami. Ale Einstein, který tady v Praze kdysi působil, už dávno řekl, že vědcům filozofie příliš nejde.

V projevu při přebírání ceny jste řekl, že neexistuje napětí mezi vědou a náboženstvím, ale mezi teismem a ateismem. Mohl byste to prosím trochu rozvést?

Mezi vědou a mnoha náboženstvími existuje napětí. Například věda se velmi účinně zbavila starověkého řeckého, římského a babylonského náboženství. Já však mluvím o vědě a monoteistickém náboženství, zejména o křesťanství. Ale nejen o něm. V základních věcech, jako je stvoření, je biblický pohled tím nejlepším způsobem, jak to vyjádřit. Máme špičkové vědce, kteří jsou křesťané, a špičkové vědce, kteří jsou ateisté. Jejich věda je přitom stejná. Takže je nerozděluje věda, ale světonázor. Skutečné napětí panuje mezi dvěma světonázory – a na obou stranách jsou vědci. Ale překrucovat to tak, že teismus, resp. křesťanství je vůči vědě v podstatě nepřátelské a naopak, je prostě falešné. Ti největší vědci toto uznávají. Problém je v tom, že věda se často využívá k podpoře ateismu. Klasickým příkladem je Richard Dawkins, ale i mnozí další. Myslí si, že věda buď činí Boha zbytečným, nebo ukazuje, že Bůh neexistuje. Obojí se ale dá považovat za mylné.

V debatě na Oxford Union jeden z vašich oponentů řekl, že křesťané jsou v podstatě také ateisté, protože nevěří ve všechny ostatní bohy, a vyzval je, aby šli „o jednoho Boha dál“…

Tento argument nefunguje. Dochází tu k záměně ohledně povahy Boha. A je to vlastně dobrá otázka. Takoví lidé mi říkají: „Ty jsi ateista ve vztahu k Diovi, Baalovi“ a tak dále, a pak s úsměvem dodají: „My prostě půjdeme o jednoho Boha dál.“ Ale každý, kdo studoval rozdíl mezi antickými bohy a biblickým Bohem, ví, že nepatří do stejné kategorie. Geniální oxfordský profesor a odborník na starověké náboženství Werner Jäger správně poznamenal, že všichni ti bohové s malým „b“ jsou „potomci nebe a země, jsou to produkty prvotního chaosu, ale Bůh Bible stvořil nebe a zemi“. Řadit Boha do stejné kategorie s bohy je prostě dětinské. Takový argument považuji za tak triviální, že ho žádný respektovaný vědec nemůže používat.

Cenu jste získal v zemi, která je považována za jednu z nejateističtějších v Evropě. Jak se na to díváte?

V Irsku, odkud pocházím, náboženství velmi rychle mizí, ale mnoho lidí si zachovává určitý druh spirituality: „Musí tu být něco víc“ a to platí i u vás. Když budu mluvit o své zemi, tak hlavním důvodem odmítání křesťanství je zneužívání uvnitř církve a skandály, které stále přicházejí a které jsou tragické. Odpovědí na to je, že lidé si uvědomují: poselství křesťanství není v budovách a rituálech, ale v osobním vztahu s Bohem. A to v Irsku trochu chybí.

Profesor Tomáš Halík přišel s termínem „něcismu“, tedy že mnoho lidí prostě říká, že věří v něco…

Tomáše Halíka znám, je to nositel Templetonovy ceny. Tohle označení se mi líbí, od toho se dá odpíchnout. Znám řadu velmi chytrých lidí v Oxfordu a jinde, kteří vidí, že materialismus nestačí. Redukovat svět na to, že všechno je jen fyzika a chemie, to je stejné jako říci, že Rembrandtův obraz jsou jen molekuly barvy na plátně. Ne, musí to být něco víc. Jordan Peterson, jeden z těchto lidí, velmi rychle směřuje k teismu. Takoví lidé mě ze zřejmých důvodů zajímají.

Řekl jste, že víra se týká vztahu s Bohem. Jak takový vztah obohacuje lidský život?

Těch úrovní obohacení je velmi mnoho. Začíná to především přesvědčením, že křesťanství je pravdivé, že Ježíš Kristus je Pravda. Otázka pravdy je velmi důležitá. Nezastávám teorii postmoderního světa, kde je vše relativní. Když tohle někdo řekne, zároveň tím tvrdí, že je to absolutně pravdivé. Tím ovšem vyznává absolutní pravdu a vzniká logický nesmysl.

V čem se tu křesťanství liší od jiných náboženství?

Kristovo poselství nemá konkurenci co do vztahu s Bohem, vnitřního pokoje a odpuštění. Nikdo z filozofie ani náboženství mi nenabízí to, co mi nabízí Ježíš, totiž odpuštění, které lze zakusit hned. A tady dochází k obrovskému zmatku. Znám spoustu lidí, kteří získali představu, že křesťanství je jako každé jiné náboženství – existují pravidla a předpisy, a když je budete dodržovat, Bůh vás možná přijme. Ale nedozvíte se, jestli ano, nebo ne, dokud nenastane soudný den, protože vztah s Bohem je zde založený na zásluhách. Takovým lidem říkám, že k jinému člověku by se nikdy takto nechovali. Nikdy by nezaložili vztah se svým nejbližším přítelem nebo manželkou na výkonu toho druhého. Vyprávím jim takový příběh: Před mnoha lety jsem potkal jednu dívku. Dal jsem jí dárek, chtěl jsem si ji totiž vzít, a řekl jsem jí: „Podívej, tady máš dárek. Je to kniha receptů. Tady je v ní deset pravidel, jak upéct štrůdl. Když je budeš dodržovat zhruba na sto procent po dalších čtyřicet let, tak tě přijmu.“ Lidé se smějí. Ale pak jim řeknu: „Mnozí z vás takhle přemýšlejí o Bohu.“ Jako by Bůh řekl: Tady jsou pravidla – Desatero. Dodržuj je, a já tě pak možná přijmu. To není křesťanství. Křesťanství je, že Kristus ví, že ta pravidla nedokážeš dodržovat, že jsi je už v minulosti porušil a ať v budoucnosti uděláš cokoli, na minulosti to nic nezmění, že jsi viník. A potřebuješ spásu. Poselství, které Ježíš přináší – a to pro mě znamená nejvíc – je to, že na kříži zemřel i za mé hříchy a vstal z mrtvých, aby dokázal, že je Synem Božím. Pokud mu tedy věřím, mohu hned vědět, že mi bude odpuštěno.

Jak to ovlivňuje váš život?

Mnoho lidí mi na tyto myšlenky namítá, že jsem velmi arogantní. Ale to bych byl, kdybych si myslel, že to závisí na mých zásluhách. Myšlenka, že Boží odpuštění je třeba si zasloužit, je podle mě velmi hluboce zakořeněná. Jakmile ale začnete přemýšlet o vztahu, máte nakročeno k tomu pochopit, co radostná zvěst vlastně je. A v tom nacházím obrovskou radost. Nejezdím po světě a nedělám tyhle přednášky proto, abych od Boha získával nějaké body a on mi pak řekl: „Dobrá práce, Lennoxi, já tě přijmu.“ Ne, dělám to proto, že už jsem byl přijat. To je obrovský rozdíl a z toho pramení moje radost, protože jsem, jak věřím, povolán být nejen vědcem, ale také vyslancem křesťanské zvěsti.

Možná potřebujeme lepší vzdělání o křesťanství?

Ano, potřebujeme vysvětlení. Faktem je, že mnoho lidí křesťanství odmítá, aniž by mu kdy porozuměli. Zvláště pokud jde o tento bod. Říkají: „Aha, další náboženství a pravidla… To stačí, protože jsem se snažil dodržovat pravidla toho či onoho náboženství a neuspěl jsem.“ Tohle musíme prolomit. Potřebujeme se vrátit k původnímu Kristovu učení pro apoštoly, a ne k různým historickým nánosům, které na tom vyrostly. Nejen v katolicismu, ale i v protestantismu se potřebujeme vrátit k základům.

Apoštol Petr říká, že máme být připraveni vydat počet ze své naděje…

O tomto výroku jsem napsal malou knížku „Nebojte se“. Jejím cílem je povzbudit mladé lidi, aby se podělili o svou křesťanskou víru. To je vlastně moje téma: povzbuzovat lidi k obhajobě víry, to je význam slova apologie. Taková obrana křesťanství mě zajímá – morální, duchovní obrana.

Jak se díváte na rozdělení mezi křesťany?

To je složitá otázka. Pro mě je středem Kristus. Čím blíže jsem já i vy Kristu, tím blíže jsme si navzájem. Nesmíme předstírat, že neexistují žádné rozdíly, to by byla tragédie. Nemůžeme říci: Zapomeňte na teologii. Ta je velmi důležitá. Skutky apoštolů jsou fascinující kniha, protože ukazují nejen jak, ale i proč se křesťanství oddělilo od židovství. Kvůli klíčovým otázkám, v nichž nebyla možná shoda: jedinečnost Krista, nadpřirozená povaha Krista, poselství. Zda je spása ze skutků, nebo spása pouze z víry, přičemž skutky jsou výsledkem spásy, nikoli jejím základem… Pro mě je ústřední radostná zvěst, tady nejsem připraven dělat kompromisy. Ale jsem připraven být přátelský k lidem, kteří se mnou nesouhlasí. Byl bych rád, kdyby se vytvořila platforma, kde bychom mohli o těchto věcech diskutovat a zachovat si vzájemný respekt. V první řadě si musíme ujasnit, že všichni – ať už věříme v Boha, nebo ne, ať už vyznáváme jakékoli náboženství – jsme stvořeni k Božímu obrazu. Pokud tohle někdo nerespektuje, ať už raději nic neříká. 

JOHN LENNOX (nar. 7. listopadu 1943) je významný matematik, bioetik a křesťanský apologeta. Pochází z Armaghu v Severním Irsku. Studoval v Cambridgi, působil na univerzitách v Cardiffu a Oxfordu a jako hostující profesor také ve Freiburgu a Vídni. S přednáškami vystoupil na mnoha místech Evropy a Severní Ameriky. Křesťanství hájil v řadě veřejných debat s Christopherem Hitchensem, Richardem Dawkinsem a dalšími odpůrci náboženství. Je autorem mnoha knih o náboženství, etice a vztahu mezi vědou a vírou (česky vyšel mj. titul „Dokáže věda vysvětlit všechno?“). Letos 5. října převzal Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97.