„Intimita jako součást vztahování se k druhým v sobě zahrnuje všechny roviny člověka – rovinu duševní, duchovní i fyzickou. Pokud se manželům daří prožívat intimitu ve všech jejích rovinách, daří se i jejich manželství. A takto zakoušená blízkost a důvěrnost buduje a utvrzuje též výlučnost jejich vztahu. A z této rodičovské jednoty těží také děti. Přirozenou součástí života rodiny je naslouchání, zájem jeden o druhého,“ říká psycholožka Hana Imlaufová z Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny v Praze. Podle ní pokud děti zahlédnou rodiče, jak se obejmou, políbí, vezmou za ruku, buduje se v nich již od útlého věku zdravý pohled na sexualitu. Navíc, pokud spolu manželé dokážou o sexualitě otevřeně a pravdivě komunikovat, dá se očekávat, že se jim to bude dařit i s jejich dětmi. Samozřejmě úměrně věku dítěte.

„Fyzická intimita je mnohem více než jen sexualita,“ dodává ještě psycholožka Imlaufová, „jde o tisícero projevů něhy, jako je třeba zahřátí promrzlých rukou, namasírování zad nebo společná fyzická práce. A duchovní intimita manželů může mít také mnoho podob – žasnutí nad krásou přírody, nad řádem ve vesmíru, obdivování krásy výtvarných děl, společné poslouchání hudby, sdílení prožitků blízkosti Boha nebo prožívání společné modlitby, která tryská z nitra každého člena rodiny.“

Mezilidské příkopy

A jak píše Jan Pavel II. v knize Láska a zodpovědnost: „Něžnost je schopnost pociťovat celého člověka, celou osobu, ve všech, dokonce i skrytých záchvěvech její duše, ale vždy s myšlenkou na její dobro. Takovou něžnost očekává žena od muže, má na ni zvláštní právo v manželství, ve kterém se oddává muži, kde prožívá neobvykle důležité a pro sebe těžké chvíle a období. (…) Jak u ženy, tak u muže něžnost vytváří přesvědčení, že není sám, že všechno to, čím žije, je zároveň obsahem života druhé, nejbližší osoby. Takové přesvědčení velmi pomáhá vědomí sjednocení a podporuje jej.“

V intimitě tedy poznáváme, čím druhý žije, a můžeme jej také láskou obdarovat. A naopak, když budeme mít srdce zavřené, jak pak můžeme do něj pozvat přítele nejvzácnějšího, totiž Boha?