Jsem Bohu vděčná za ty, které mi poslal do cesty a kteří už od dětství směřovali moje kroky. Doprovází mě pořád, v mých vzpomínkách. Pokaždé když vidím děti před zpovědnicí, vzpomenu si na laskavého kněze, kterého jsem potkala jako dítě na pouti na Svatý Hostýn. Bylo tenkrát po válce. Mamička, teta, kmotřenka a neteř se rozhodly, že pojedou na Svatý Hostýn, každá si vzala některé své děcko, moje mamička mě. Bylo mi tenkrát osm let. Na vlakovém nádraží v Bystřici pod Hostýnem byly velké hromady cihel, dospělí je podle svých možností nosili nahoru na Hostýn, který se opravoval; my děti jsme…