10. 10. 2023
|„… a viděl jsem nové nebe a novou zemi“ – to není jen věta ze Zjevení sv. Jana, ale také název nové výstavy Západočeské galerie v Plzni. Ta ukazuje, jak silnou inspirací byla Apokalypsa pro umělce všech křesťanských staletí, to současné nevyjímaje.
Výstavní síň Masné krámy je známá počiny nápaditými, překvapivými a zpravidla zacílenými k palčivým aktuálním problémům. Nejinak je tomu i tentokrát. Kolektiv autorů z AV ČR spolu s galerií podržel základní linii Janova 1900 let starého textu od vidění zmatku a zkázy k budoucí slávě Svatého města. V jedenácti oddílech výstavy však ukazuje, ke kterým dějinným událostem vztahovali jednotlivé vize iluminátoři, malíři, sochaři či také hudebníci všech dob – a těm současným se věnuje patrně nejširší pozornost.
Janova kniha je zásobárnou silných emotivních obrazů a symbolů. Vidění sedmi svícnů, řítících se jezdců, padajících hvězd nebo vražděných proroků konvenovala středověké obrazivosti, jak prokazují vystavené gotické rukopisy (nejstarší je zde Svatovítský kodex z 11. století, resp. jeho faksimile) nebo videoprojekce fresek z kaple sv. Kříže na Karlštejně. Očekávatelný je Dürerův slavný osmidílný cyklus rytin i olej sv. Jana na Patmu od Porýnského mistra ze 16. století. Tyto staré památky se ocitají v bezprostředním sousedství autorů 20. století nebo i zcela současných, jejichž díla kladou Janovy vize do souvislosti s dobovým válečným běsněním nebo šílenstvím obou totalit. Hrůzu a zmar akcentují třeba surrealisté Jindřich Štýrský a Toyen či také písně undergroundových
e Plastic People Of
e Universe, devastaci všeho živého Josef Bolf (*1971), Zbyšek Sion (*1938) nebo Věra Nováková (*1928).
Umělce středověku stejně jako současníky fascinuje pád Babylonu, ať už mu rozumějí jako zmatenému „labyrintu světa“, či jako zrůdné rostlině s tělem ze svíjející se moderní megapole. Jako protiváha k nenasytné temnotě je pak přítomna „žena sluncem oděná“ – vítězná gotická Assumpta z Bílé Hory i ukrytá za symbolických „12 hvězd“ na průzračně modrém plátně Václava Boštíka (1913–2005).
A do Boštíkova křehkého plátna „Nebeský Jeruzalém“ – schematického mariánsky blankytného nebe s odlesky duhy – celá výstava ústí. Po tolika „apokalypsách“, které si lidstvo během staletí navzájem přichystalo, nemůže být konečná odpověď na tázání po záchraně jiná než nadějeplný náznak – jako by tím sdělovala tato nesamozřejmá expozice.
„… a viděl jsem nové nebe a novou zemi“ – Apokalypsa a umění v českých zemích. Západočeská galerie v Plzni, 4. 10. 2023 – 3. 3. 2024