Ulrich Lüke je německý katolický kněz, který vystudoval biologii, filozofii a teologii a ve svém výzkumu představuje vybraná témata současné antropologie. Je si vědom, že úroveň znalostí se neustále posouvá, a dbá proto, aby nová vydání jeho knih byla aktuální.Titul Savcem z milosti Boží tak vychází nyní již ve třetí aktualizaci.

Autor zde využívá metaforu světa jako gigantického staveniště s mnoha pracovišti, přičemž v knize představuje deset z nich – počínaje vztahem přírodních věd a teologie přes příběhy o stvoření a konče způsobilostí k vině a přemýšlením o myšlení.

Klíčovým nárokem, který Lüke opakovaně klade, zůstává důsledný požadavek na vědeckou poctivost a současně poctivost víry. Základnu vytváří tím, že hledá, co je pro ně společným výchozím bodem, stanoveným evoluční biologií i teologií stvoření. V žádném případě nelze – a autor před tím opakovaně varuje – utéci od evoluce, pro kterou existuje vysoce podrobná a rozsáhlá vědecká databáze argumentů. Stejně tak je tu i kritické zkoumání biblických výpovědí a jejich výklad. Tuto dvojitou základnu nelze obcházet, naopak se musí stát výchozím bodem pro další úvahy.

To, že člověk co do svého těla je výsledkem evoluce, není nijak v rozporu s tím, že co do své duše pochází z jedinečného stvořitelského aktu. Co činí člověka odlišným od zvířete, je jeho lidská důstojnost, která není nikým dalším udělována, ale přísluší bezprostředně každému. Pojem oduševnění pak zahrnuje to, že každá lidská existence má charakter daru. Oduševnění odkazuje k tajemství, kterým je každý člověk a které se paradoxně s postupným odkrýváním biologických zákonitostí bude spíše zvětšovat.

Představuje zpětný odkaz na Bohem danou důstojnost každé lidské osoby.

Postupnými kroky přivádí Lüke čtenáře od rekonstrukce evoluce přes hominizaci až po humanizaci. Stát se skutečně lidmi, být lidmi a zůstávat lidmi je možné díky milosti Boží, protože Bůh přijímá člověka a ujímá se jej tím, že přijímá jeho lidství. Autor čtenáře doprovází od sledování Božích stop až po obraz Boží v člověku. Připomíná, že nesmíme zanedbávat ani přírodní vědy, ani teologii, ale že sama teologie nevypovídá dostatečně o všech rozměrech lidství. Že Bůh se stává člověkem, znamená, že se stává přesně tím, co vidíme na ultrazvuku, zjišťujeme při skenování genů a při editaci genomu. Teologie se musí proto radit u přírodních věd. A přírodní vědy mají právo se vyjadřovat k teologii.

Nikde v knize není víra kladena do rozporu s poznáním, ale naopak se představuje jako výsledek poznání. Autor se opakovaně ptá a nechává čtenáři otevřený prostor. Je si dobře vědom, že prohlubující se poznání nepřináší úplné odpovědi, ale je výzvou k dalšímu tázání a promýšlení odpovědí. Svoje krédo vyjadřuje Lüke následovně: „Věřím v možnost úplné spásy. Třebaže lze tuto víru racionálně kritizovat, nelze ji racionálně dostatečně zdůvodnit nebo s konečnou platností vyvrátit.“ A dodává: „Možná zkušenost neúplnosti a nemožnosti posledního zdůvodnění myšlení přichází v úvahu jako prvotní zdůvodnění víry nebo se prvotnímu zdůvodnění víry přinejmenším blíží.“

Ulrich Lüke: Savcem z milosti Boží - Evoluce, vědomí, svoboda (CDK 2023)