Bdělost je vlastně pravdivý pohled na život, na sebe, na své pohnutky a postoje. Je životem v pravdě, potažmo předpokladem správného rozlišování. Být bdělý znamená žít ve světle. Tento postoj patří k pilířům tohoto liturgického období. Dalo by se říci, že advent je školou bdělosti. „Bděte, probuďte se, odložte skutky temnoty, oblečte se ve světlo, vykročte, choďte v Božím světle!“ To je shrnutí adventní spirituality.

Tyto adventní výzvy bohatě naplní následující týdny, dokonce se mohou stát obsahem celého našeho života. Vždyť pravý advent netrvá pouze do Vánoc, několik týdnů, ale celý život, úplně ho prostupuje. Celý náš život je čekáním a přípravou na to nejkrásnější setkání.

Hledat Boha ve světle dne

Tato adventní hesla „probudit se, bdít“ lze chápat v několika rovinách:

Nežít v polospánku jako lidé, kteří mechanicky a bezmyšlenkovitě konají určité činnosti (třeba i ty duchovní, jako jsou modlitba či účast na mši).

Nežít jen bezprostřední přítomností, ale mít pohled upřený do budoucnosti: Ježíš přijde! Nežiji tedy pouze pro přítomnost, ale připravuji se na velkolepé setkání s Kristem.

Nevnímat jen to, co je před našima očima (viditelné skutečnosti našeho života, jako jsou povinnosti či starosti o živobytí), ale „hledat Boha ve všech věcech“ ( jak učí sv. Ignác z Loyoly), hledat Boží stopy ve všech událostech, žít jeho pohledem.

Toto znamená „žít ve dne, ve světle“. K tomu je však nutné odkládat skutky temnoty, které brání vidět světlo.

Pokorný jako pastýři

Advent je vždy novým začátkem. A o novém začátku prorokuje Sofoniáš (žil někdy mezi lety 722 před Kr. a 586 před Kr.), když mluví o „zbytku Izraele, který bude pokorný a chudý“. Právě pokorní a chudí jsou v Betlémě, na místě nového začátku, díky nové Boží přítomnosti v malém dítěti. Pokorní a chudí jsou Maria a Josef především proto, že si nechávají od Boha napovědět, jak má vypadat jejich život. Bohu odevzdávají „bianko šek“ své budoucnosti. Pokorní a chudí jsou pastýři, outsideři tehdejší společnosti. A všichni tito chudí jsou schopni přijmout dar Božího Syna.

Jak se stát pokorným a chudým? Dovolit Bohu, aby v nás konal své dílo. Přece on odstraňuje pýchu a postoj soběstačnosti. Používá k tomu naše neúspěchy, porážky, omezení – všechny tyto „minusy“ dokáže proměňovat v „plusy“, v pokoru. Avšak pozor! Pokora není pouze negativní jakožto vědomí vlastní nedostatečnosti. Je to především pozitivní postoj, „přilnutí k Hospodinu“, jak uvádí Sofoniáš: „Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu“ (Sof 3,12). Pokora bez Boha vede ke smutku, rezignovanosti a poraženectví.

Na druhou stranu důvěra v Boha bez pokory vede k namyšlenosti. Tuto biblickou pokoru dosvědčují naši aktéři u jesliček – jsou blízko Božího Syna, v něm nacházejí svou radost, své bohatství. Jsou chudí, ale bohatí díky Kristu. Slabí, ale silní v Silném.

Pros o dar autentické pokory a chudoby. S odvahou můžeš prosit Boha, aby tě učinil pokorným a chudým třeba díky životním zkouškám. A zároveň pros o hlubokou důvěru k němu, abys uprostřed porážek a pádů nehledal útočiště v sobě nebo u falešných model (zábavy, jídla…), ale v něm.

To je ta cesta, abys autenticky prožil letošní Vánoce a nechal se nově obdařit.

Podle knihy P. Angela Scarana Připravme cestu Pánu - Občerstvení pro duši na dobu adventní a vánoční (vydává KNA v listopadu 2022)