Smrt a její otazníky

Co je to vlastně smrt? Jde o okamžik, či o trvalý stav? Je zlem, anebo dobrem? Máme se na smrt připravovat, nebo na ni spíše nemyslet? Bylo by morálně přípustné způsobit si smrt v situaci nevyléčitelné nemoci či nesnesitelného utrpení? Tyto a podobné otázky nám procházejí hlavou, když míjíme hroby v úzkých hřbitovních uličkách. Co člověk, to příběh. Kolik lásky i nenávisti, tužeb, čekání a nenaplněných přání, ale i odpuštění a radostných díků

Svátek všech přímluvců

Krátce před tímto svátkem rozšířili řady církví uznaných nebeských přímluvců redemptoristé z Madridu. Stejně jako apoštolů je jich tucet – šest bratrů a šest kněží. „Příčinou jejich smrti mezi 20. červencem a 7. listopadem 1936 byla nenávist – a to nenávist k víře,“ zdůraznil kardinál Marcello Semeraro, prefekt Dikasteria pro svatořečení, který řeholníky v zastoupení papeže blahořečil minulou sobotu ve španělské metropoli. O krok kupředu se také

Svatovítské varhany na cestě

Zatím však nikoliv do svatovítského chrámu, ale do skladu. Katedrální kůr totiž čekají stavební úpravy. Dokončení varhan i jejich stavbu přímo v hlavním chrámu pražské arcidiecéze brzdila jak pandemie, tak technické těžkosti – např. specifické požárně-bezpečnostní požadavky. „Nástroj musí odolávat plamenům minimálně patnáct minut a v případě požáru se nesmí zříČína tit do chrámu a zatarasit tak únikovou cestu,“ vysvětluje Vojtěch Mátl, ceremonář,

Účelem pohřbu není lidi rozbrečet

Jak jste vlastně přišel k povolání „funebráka“? Když jsem končil střední školu a odmaturoval, dozvěděl jsem se, že z brněnských pohřebních služeb, kde shodou okolností moje maminka po léta fakturovala, odchází pracovník, který sjednával pohřby. Řešil jsem tehdy, kam nastoupit z průmyslovky, a do továrny se mi nechtělo. Navíc jako ministrant jsem na pohřby chodil. Věděl jsem, že se rakev přiveze do kostela, že ji „pohřebáci“ otevřou a vystaví, a

Hořká úroda suchého léta

Poprvé od chvíle, kdy jsem pocítil sounáležitost s touto zemí, jsem na vlastním těle zakusil naléhavost její žízně. Žalmistova přirovnání jsou výmluvná: vyprahlá země touží po dešti jako žíznivá duše po Božím milosrdenství, které sesílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé, protože všichni přece potřebují žít. Horko a dlouhé sucho (dokonce i šílené teploty, které panovaly letošní léto, kdy se moje zahrada proměnila v arabskou kolonii) většina

FEJETON Marie Kolářové

Paprsky zapadajícího slunce se odrážely v prosklených výškových budovách. Jejich uskupení na chvíli vytvořilo iluzi, jako by slunce zapadalo na protější východní straně. Uvolnila jsem prostor pro fantazii. Zkusila jsem si představit den, ve kterém by ranní slunce vyšlo na západě. Jak by pak lidé reagovali? Měla bych se zeptat dětí, určitě by přišly s originálními nápady. My dospělí žijeme v zajetých kolejích. Čas východu a západu slunce jsme

Editorial

Procházíte místy, kudy jste chodili s drahým člověkem. Sedíte v jeho křesle, držíte jeho hrníček. Už tu není a to místo i ty věci „zposvátněly“. „Toho psa ještě hladíval můj tatínek,“ řekla mi sousedka, která čtyřnožce převzala. Tento obrázek visel dědečkovi nad stolem, tento svetr pletla babička. Známé dojmy, že?Papež František napsal předmluvu ke knize spisovatelky Edith Bruckové, která přežila šest koncentráků. Vloni se s papežem setkala a

Místo tanků opět malují květiny

„Ještě v klidu opište tahle čtyři písmenka a pak máte přestávku. Kdo byste potřeboval pomoc, zvedněte ruku,“ instruuje žáky klidným hlasem učitel Jakub. Spolu s Olenou, která přišla z Ukrajiny, se věnují dětem, které musely uprchnout před válkou. Žáci pečlivě přepisují písmenka z učebnice do slabikáře, občas si přivolají učitele. Ve třídě, která včetně výzdoby a potřebného vybavení vznikla díky pomoci dobrovolníků, sedí žáci ve srovnání s českými

Do Lisabonu!

Papež tak učinil v přímém přenosu před nedělní modlitbou Anděl Páně. S tabletem mu přitom pomohli tři mladí portugalští poutníci. Mladé lidi z celého světa František povzbudil k účasti, aby v Lisabonu po dlouhém období odloučení, zaviněným i pandemií, znovu objevili „radost z bratrského objetí mezi národy a mezi generacemi, které tolik potřebujeme“. Minulý týden se v portugalské Fatimě sešly tři stovky zástupců biskupských konferencí i hnutí a

Synoda: od slov k praxi

„Je to neprošlapaná cesta,“ uvažuje Šárka Koflerová, která druhou fázi farní synody koordinuje. Doposud vzniklo devět nových skupin, do kterých se mohli zájemci přihlásit podle vlastního zájmu. Do nových týmů (např. k tématům pastorace, rozhodování, komunikace s okolím, prostoru pro děti a mládež) se od června zapojila šedesátka farníků. Prostor pro další církve Zadání měli všichni stejné. Posunout podněty z jarní fáze od slov k činům. Skupinka

Rozloučení, poděkování a útěcha

Ve vztahu ke smrti a v představách o tom, co je po ní, je naše společnost poněkud rozpolcená. Na jedné straně je stále více pohřbů bez obřadu i jakéhokoli rozloučení a urny zůstávají nevyzvednuté v krematoriích. Zároveň však roste počet pohřbů církevních, kterých nyní kněží ročně vyprovodí přes dvě desítky tisíc (počet zemřelých se přitom pohybuje kolem sta tisíc za rok, jde tedy skoro o pětinu). Urny svých blízkých Češi nejednou nechávají stát

Nenápadná síla

Kdo si pamatuje, jak minulý režim zacházel se slovem „mír“, může být skeptický, když zaslechne o římském setkání politiků a náboženských představitelů s názvem „Volání po míru“. I přes dobrou vůli zúčastněných a sílu společné modlitby se člověk nezbaví pochybností, zda to není další z akcí, kde se vedou řeči sice dobře míněné, ale bez vlivu na krutou realitu pokračujících válečných konfl iktů.Hodí se proto připomenout, že pořádající komunita

Setkání s Ježíšem proměňuje. Nejen Zachea

Jak vypadá Ježíš? Zajímavá otázka. Možná budeme všichni jednou dost překvapeni. Ale asi se shodneme na tom, že to pro naši víru není úplně to nejdůležitější. Pro Zachea to z nějakého důvodu ale důležité bylo. Nikdy předtím ho neviděl, jen o něm slyšel, jaké dělá zázraky a jakou moc má jeho slovo. Vůbec si neuměl představit, že by taková celebrita, jako je Ježíš, přišla k němu domů a poctila ho svým přátelstvím. Tak se chce aspoň zdálky podívat.

Slzy, které mají cenu nad zlato

„Když večer za sebou zavřete dveře ordinace, všechno musíte nechat za nimi, nic si nesmíte v hlavě odnášet domů. Jen žádné emoce. Natož zaplakat si spolu s pacientem nebo s jeho rodinou. To by bylo hrubě neprofesionální,“ tak nějak nás před čtyřiceti lety vychovávali na lékařských fakultách psychologové. Dnes už to snad takhle neříkají. Přesto je ve zdravotnictví stále ještě nezřídka možné zaslechnout direktivní povely typu: „Neplačte!“, nebo

Přijmout smutek a dovolit si ho

Tak hovoří o smutku Denis Sonet ve své knize Miláčku, netrap mě (KNA 2010). Dodává, že je potřeba odvážit se vypustit ze svého nitra vlastní bolest. Magdalena Ondrová z domácího hospice Cesta domů říká, že jsou určitě slzy, které léčí, a když neléčí, tak alespoň uleví. Neplatí to však vždy. Jsou situace, kdy ztráta, kterou člověk prožívá, je nad jeho síly a nemá kapacitu slyšet, že „bude lépe“. „V první fázi je potřeba smutek přijmout, dovolit si

Novinky pro přípravu na manželství

„Prožít šťastné manželství znamená umět se darovat a přijímat druhého jako dar od Boha v běžných každodenních situacích. Následovat Ježíše, který se nám daroval z lásky až k oběti svého života za každého. V pravé lásce, kterou je Bůh, nalézáme smysl a poslání manželství. Příprava nabízí podněty, abychom mohli tuto lásku uskutečňovat v našem manželství,“ přibližuje publikaci její spoluautorka Taťána Blažková. Metodika i pracovní sešit jsou dílem

Nemocniční kaplani složili slib

„Jako nemocniční kaplanka pracuji ve dvou zdravotnických zařízeních už osm let. Účast na této bohoslužbě mi dává možnost uvědomit si také ekumenický rozměr služby: přítomnost zástupců různých křesťanských církví i slova slibu, který jako nemocniční kaplani různých denominací vyslovujeme, jsou výrazem vzájemného respektu a vstřícné spolupráce,“ říká Kateřina Grygová, katolička, která působí v Nemocnici Šternberk a také v Odborném léčebném ústavu v

Živá vysílání s biskupem

Biskup se s lidmi takto setkal už podruhé. Nejprve upozornil na několik událostí ze života diecéze, jako je např. setkání s mladými lidmi, které se pod názvem Login! uskuteční na slavnost Krista Krále. Pozval na diecézní duchovní obnovu 24. až 26. března příštího roku v bavorském Johannisthalu a poděkoval všem, kdo reagovali na jeho dopis seniorům, rozeslaný na více než tisíc adres. „Přišla mi spousta osobních odpovědí. Nemůžu reagovat na každou z

O mládeži ve věznicích

Dvoudenní duchovní obnovu mají za sebou vězeňští kaplani a dobrovolníci. Uskutečnila se v půlce října u trapistek v Poličanech. „Sešli se zde katoličtí vězeňští kaplani, své duchovní obnovy ale pořádají i další církve. Tématem setkání byli mladí lidé ve vězení,“ vysvětluje hlavní vězeňský kaplan Otto Broch. O problematice přednášel salesián Michal Kaplánek a vězeňský kaplan z Všehrdské věznice Volodymyr Malsky – původem z Ukrajiny. Mezi kaplany a