Jan Olejník přišel o zrak v mládí následkem úrazu, ani poté ale na knihy nezanevřel. Možností, jak nadále „číst“, byly nahrávky pro nevidomé, které začaly vznikat už v padesátých letech. „Chyběla ovšem literatura duchovní. Žil jsem v době, kdy bylo obtížné šířit jakoukoli náboženskou literaturu. Já jsem k ní tehdy nějaký přístup měl, protože mi můj bratr při společných setkáních přečetl, co považoval za důležité,“ vzpomíná na svého staršího bratra – kněze, hudebního skladatele a pedagoga P. Josefa Olejníka. I dnes má však křesťanská zvuková knihovna výsadní postavení, protože se duchovní…