24. 5. 2022
|Teorie jsou krásné, ale realita je často hodně odlišná – dokud ji jeden nezažije, tak si ani nedovede představit, co všechno obnáší. Měl jsem tu čest, že v našem týmu na Katolické teologické fakultě pracoval jeden nevidomý, jmenoval se Honza.
Křesťanská zvuková knihovna pro nevidomé tehdy byla umístěna na fakultě a Honza tam pro ni pracoval. Byla s ním legrace a rád vzpomínám na pracovní porady i klábosení u kafe. Až do doby, kdy se stala nehoda... Honza seděl v autobuse a jako nevidomý jen slyšel, jak venku šíleně zvoní tramvaj (znáte to, takové to opakované cvrlikání!) a najednou křach! – do toho autobusu tramvaj narazila. Asi se to odehrálo dosti pomalu, protože skoro všichni uskočili – až na... Honzu, protože ten neviděl, jak se k autobusu blíží předek tramvaje. Prolamující plech sedřel Honzovi kůži na zápěstí a hřbetu ruky…
Zbývá vám ještě 85 % článku!