Zatímco minule kardinál Czerny putoval po ukrajinsko-maďarské hranici, nyní tam zamířil přes Slovensko. Na ukrajinském území se v těchto dnech pohybuje také druhý vatikánský diplomat a papežův blízký spolupracovník, papežský almužník Konrad Krajewski. „Z těchto dvou vyslanců je kardinál Czerny tím, kdo nekoordinuje pomoc, ale pohybuje se o to viditelněji, aby byl zjevným znamením papežovy
Mění se role a identita kněze vzhledem k proměnám světa? Jeho identita se nemění, vždy to byl a bude člověk povolaný Kristem, aby o něm vydával svědectví a budoval komunitu. Určitě se však mění okolnosti, lidské nároky na pastýřskou roli i způsoby, jak ji dobře naplnit. Mám za to, že kněz musí být Božím přítelem a znát Pána zblízka a zároveň musí mít rád Boží lid, dobře ho znát a objevovat jeho
„Jsme pastýři téhož svatého lidu, který věří v Boha, ve Svatou Trojici, ve svatou Matku Boží: proto se musíme sjednotit v úsilí pomoci trpícím, hledat cesty míru, zastavit požár,“ apeloval papež na moskevského patriarchu Kirilla v mimořádném videohovoru minulou středu. „Války jsou vždy nespravedlivé. Platí za ně totiž Boží lid. Naše srdce nemůže než plakat nad dětmi, zabitými ženami, všemi oběťmi.
Média nám nepřetržitě nabízejí fakta a obrazy nevyslovitelných hrůz: dennodenní vraždění Ukrajinců ruskými vojáky, bombami a raketami, zničená města, mrtvoly civilistů, umírající děti a humanitární pracovnice, lékařky a lékaři, obce srovnané se zemí po náletech. Veřejné budovy i obytné domy rozstřílené ruskými tanky. Jaké jsou, jaké mohou být ideologické vzorce této války, která zahájila novou
O více než desítku nových žáků se tento týden rozrostla Církevní základní škola v Kroměříži. Ukrajinské děti ubytované v kroměřížském klášteře sester sv. Kříže do ní začaly chodit v pondělí. Už minulý týden tu ale prožily pár hodin, aby se s prostředím seznámily. „Na prvním stupni pro ně vznikla adaptační skupina, kterou vyučuje jedna z ukrajinských maminek, vystudovaná učitelka. Na druhém stupni jsou zařazeni do příslušných tříd,“ shrnuje
„Papež vyzval biskupy a kněze z celého světa, aby se k němu připojili,“ potvrdil minulý pátek mluvčí Svatého stolce Matteo Bruni. Tento úkon vychází z příslibu Panny Marie při jejím druhém zjevení v roce 1917 v portugalské Fatimě, kdy varovala před válkou a pronásledováním, které Rusko zapříčiní: „Nakonec ale mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko a ono se obrátí a po celém světě zavládne mír.“ Přímo ve Fatimě proto souběžně s
Apoštolská konstituce, kterou papež František schválil o slavnosti sv. Josefa tuto sobotu, je výsledkem mnoha let naslouchání potřebám církve ve světě. Cílí na to, aby centrální správa církve (kurie) byla více misijní a synodální a více sloužila lokálním společenstvím (decentralizace). Počítá také „se zapojením laiků a žen, a to i do řídících a odpovědných funkcí“. Účinná bude od 5. června (na Letnice), kdy nahradí dokument Pastor bonus papeže
Na Ukrajině představuje řeckokatolická církev po obou pravoslavných třetí největší denominaci – hlásí se k ní 5,5 milionu ze 44 milionů obyvatel. Řada uprchlíků tohoto vyznání se už od prvních dnů chce zapojit do náboženského života i v českých městech. „V neděli chodí na liturgii do pražské katedrály sv. Klimenta mnohem více lidí. Museli jsme přidat další dvě bohoslužby a s pražským arcibiskupstvím jsme se také dohodli, že můžeme využívat jeho
„Chceme v těchto dnech uvažovat nad tím, jak mohou křesťané účinně napomáhat solidaritě a sociální spravedlnosti v evropské společnosti,“ předeslal při zahájení akce, která částečně probíhala i online, bratislavský arcibiskup Stanislav Zvolenský, předseda Konference biskupů Slovenska. Ta toto setkání spolupořádala společně s Radou evropských biskupských konferencí (CCEE) a Komisí biskupských konferencí EU (COMECE), kde Česko zastupuje biskup Jan
S jakými zážitky přijíždíte z Ukrajiny? Když Svatý otec pošle kardinály na Ukrajinu, aby vyjádřili jeho modlitbu, solidaritu, bolest a naději, je to jednoduché: jdete tam a jste s lidmi. Lidé okamžitě poznají, proč tam jste – to mě dojalo. První věc, kterou uprostřed tohoto barbarství potřebujeme, je totiž lidská jistota, blízkost, útěcha. Ostatně to jsou i jediná skutečná řešení. Co mě ale zasáhlo nejvíc, byli lidé čekající v hrozných frontách na
Pane, odpusť nám za tuto válku. Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nad námi hříšníky! Pane Ježíši, narozený pod kyjevskými bombami, smiluj se nad námi! Pane Ježíši, který jsi zemřel v náručí své matky v bunkru v Charkově, smiluj se nad námi! Pane Ježíši, vyslaný ve dvaceti letech na frontu, smiluj se nad námi! Pane Ježíši, který dosud vidíš ozbrojené ruce ve stínu svého kříže, smiluj se nad námi! Odpusť nám, Pane, Odpusť, když se nespokojíme
Biblický příběh o Noemovi (Gn 6,5-8) nám vypráví cosi ohromujícího: Boha natolik roztrpčila lidská nepravost, která se rozmohla jako normální životní styl, že považoval stvoření lidí za omyl a rozhodl se je vyhladit. Nestává se někdy též nám, když nás zmáhá pocit bezmoci vůči zlu anebo malomyslníme kvůli poslům neblahých zpráv, že se domníváme, jak by bylo lepší vůbec se nenarodit? Máme snad důvěřovat teoriím, které označují lidský druh za
Mohli bychom pokračovat, ale to podstatné by nám stále unikalo. Vezměme to z jiného konce: Kdy se v knězi vytrácí to nejdůležitější, co i přes přijatá svěcení může najednou „splasknout“? „Na začátku je nedostatečný život modlitby, chybějící intimita s Pánem, omezený duchovní život,“ varoval papež František při nedávném sympoziu. A pokračoval: „Bez intimity duchovního života, blízkosti s Bohem, eucharistického slavení, ticha adorace, odevzdání
S celotýdenní nabídkou tak počátkem minulého týdne přišel Salesiánský klub mládeže při farnosti Panny Marie Pomocnice na zlínském sídlišti Jižní Svahy. Za podpory dobrovolníků zve každé pondělní dopoledne ukrajinské děti na výuku češtiny a ukrajinské maminky s malými dětmi do své herny. Od úterý do pátku odpoledne pak nabízí výuku češtiny dětem školou povinným. „Hned první den k nám do klubu přišlo pět maminek s dětmi a na výuku češtiny se
Osm koučů – mladých lidí, kteří v minulosti LIFTem prošli – se podílí na organizaci, pomáhá, modlí se, vede skupinky, zkrátka vytváří podmínky pro „kvas“. Zjednodušeně řečeno: cílem LIFTu je růst ve víře. Po ranní modlitbě (chválách) už mladí usedají na židle ke stolečkům, na gauč či podlahu opřeni o zeď – tak, jak je každému pohodlné –, aby si vyslechli přednášku. Dnes dopoledne za nimi přijel P. Pavel Frývaldský, autor knihy Hledání Boží tváře,
Co vás přimělo ujmout se právě zpracování Apokalypsy? To, že se jednalo o práci v Česku. A protože jsem za mnohé velmi vděčný otci Tomáši Špidlíkovi, jsem ochoten pro vaši zemi udělat cokoliv, co po mně bude žádat. Kniha Zjevení má liturgický jazyk, je to text obrazů. Ač se jí zabývám už mnoho let, dosud nikdy nebyla tak výjimečná příležitost představit ji jako syntézu celých dějin spásy. Teologicky je tapiserie velmi silná a říká mnoho věcí,
Lukáš N. Z LIFTu si odnáším mnoho krásných zážitků a přátelství, které drží i nadále. Ale nejdůležitější, za co jsem opravdu moc vděčný, je to, že jsem tam mohl zažívat nové a prohlubující přátelství s Bohem. I když někdy prožívám ne úplně dobré dny a nedaří se, vždy si vzpomenu, že modlitba je tou nejlepší možností a nemusím se bát, že nebude vyslyšena, protože Bůh je tu s námi. Za to jsem vděčný jak LIFTu, tak Bohu, že jsem si tyhle vztahy a
Může nás napadnout otázka: kdo z návratu domů vyzískal více – syn, nebo otec? Zajisté syn, protože měl opět vše co dříve. Při pozornějším pohledu se naopak ukazuje, že více získal otec. Těžištěm vyprávění se nezdá být syn ani otcovské odpuštění, ale otcova radost. Když Ježíš vypráví toto podobenství, má na mysli Boha. Jde o opětovný výklad celého prorockého proudu, který vždy hlásal Boží lásku silnou do té míry, že ztotožnil Boha s matkou, jež
V německém originále kniha vyšla roku 2013, kdy už měl autor na kontě biografie Friedricha Schillera, Arthura Schopenhauera nebo Fiedricha Nietzscheho – poslední jmenovaná vychází česky v CDK právě teď (Nietzsche – biografie jeho myšlení). Safranski je přední německý intelektuál a filozof, nositel mnoha ocenění, jehož vnitřní směřování zrálo od protestantismu a touhy studovat teologii přes mladické okouzlení maoismem až ke společenskému
Nejprve si řekněme: na tom, že se nepořádek stal součástí našeho života, může být i něco dobrého. Než mu vyhlásíme válku, může nám dobře posloužit k diagnóze našeho duchovního života. Protože za těmi nejčastějšími výmluvami typu „nemám čas uklízet“ nebo „nepořádek mi nevadí“ se mohou skrývat mnohem hlubší problémy, které je dobré čas od času – nomen omen – uspořádat. Tři nejčastější výmluvy nepořádných lidí Výmluv a ospravedlňování nepořádku je
Kázání by mělo být vždy pro něco, nemělo by jen odsoudit, ale mělo by dodat naději. Spíše by mělo být zaujaté dobrem, ne negací. A pokud snad negací, tak jen jako východiskem k stavění něčeho dobrého. Koneckonců, to je i základní princip výkladu Bible. Přesto mi dnes dovolte výjimečně kázat proti něčemu. Proti něčemu, co se tak bezbožně, rouhavě, pyšně a zároveň slabošsky staví proti životu, smyslu, lásce. A to je válka. Absolutní destrukce,
„Není pro mě nic krásnějšího, než když mi pacient řekne: ‚Ještě nechoďte‘ nebo ‚Přijďte zas brzy, těším se na vás‘, když mě drží za ruku a nechce pustit,“ říká Jana Tobolová, která už nějaký čas věnuje každý týden pár hodin pacientům v prostějovské nemocnici – pokud to tedy zrovna epidemiologická situace dovolí. O smyslu svého počínání má přitom jasno: „Byla bych moc ráda, kdybych dokázala předávat Pána třeba jen pohlazením či úsměvem.“ „Náplň
Každá ze šesti tapiserií (376 cm x 235 cm) zobrazuje jeden ústřední motiv z knihy Zjevení sv. Jana (Apokalypsy). Doplněný je třemi menšími výjevy ze Starého či Nového zákona. Dílo Marka Rupnika je originální teologickým obsahem i výtvarným zpracováním: obrazový cyklus opticky sjednocuje celý prostor presbytáře a duchovně propojuje minulost, přítomnost i budoucnost. „Takové pojetí je v dnešní komplikované a přetechnizované době velmi důležité,