Vánoční svátky si nedokážeme představit bez znázornění Ježíšova narození v Betlémě. Hlavní scéna s jesličkami, Ježíšovou matkou Marií a Josefem je doplněna skrovným nebo bohatým okolím národního či jiného kulturního koloritu. První scénické provedení „živého“ Betléma inicioval v roce 1223 svatý František z Assisi. Nešlo mu o historicky věrné zobrazení toho, jak se odehrál příchod Božího Syna na tento svět, ale o sestavení obrazu, který vyjadřoval teologické pravdy Ježíšova narození. V něm se spojují v podstatě dva samostatné příběhy: Lukášovo vyprávění o narození Ježíše ve stáji, kde ho navštívili pastýři a celou událost doprovázeli andělé. A potom Matoušova cesta mudrců z východní země, kteří někdy před Ježíšovými druhými narozeninami přišli pod vedením hvězdy do domu Svaté rodiny.

Jednotný obraz jesličkové scény s domácími zvířaty, pastýři, anděly a mudrci obklopujícími betlémskou stáj nelze sestavit pouze z údajů kanonických evangelií. Apokryfní evangelia o Ježíšově dětství kombinovala informace z Matoušova a Lukášova evangelia do souvislého příběhu, a navíc k nim připojovala další tradice, které v křesťanském starověku o Ježíšově narození kolovaly. Je pochopitelné, že v dobách, kdy gramotnost nebyla taková jako dnes, si křesťané vyprávěli o tom, jak se Ježíš narodil, a tolik při tom nerozlišovali, které údaje pocházejí z Písma svatého a které ne.

Křivdili bychom autorům apokryfních evangelií, kdybychom za jediný motiv jejich sepisování považovali uspokojení lidské zvědavosti po druhotných detailech Ježíšova života. Každý z příběhů má svůj smysl. Některé osvětlují teologické a christologické otázky, které jsou v kanonických spisech jen naznačeny. Jiné se snaží odstranit literární protiklady v Matoušově a Lukášově verzi Ježíšova narození. Další zase odpovídají na námitky kritiků křesťanské víry a heretiků.

Mariino dětství

O Ježíšově narození a dětství pojednává zejména Protoevangelium Jakubovo a Pseudo-Tomášovo evangelium o Ježíšově dětství. Čeští čtenáři najdou jejich překlad ve výběrové edici Neznámá evangelia – Novozákonní apokryfy I (Vyšehrad 2001). Zájem o tyto staré křesťanské příběhy je u nás tak veliký, že kniha vyšla nedávno už ve čtvrtém vydání.

Název apokryfního spisu připisovaného Jakubovi Protoevangelium je velice vhodný, protože pojednává o událostech, které údajně předcházely Ježíšovu narození. Jeho původ se klade do poloviny 2. století. Velký počet řeckých rukopisů a překlady do latiny, koptštiny, etiopštiny, arménštiny, gruzínštiny a staré slovanštiny svědčí o jeho velké popularitě. Dílo je v podstatě životopisem Panny Marie. Začíná jejími rodiči Jáchymem a Annou, kteří, ač spravedliví, nemají dítě. Když Jáchym odejde do pouště, aby si stěžoval Bohu na svou bolest, navštíví mezitím Annu anděl a oznámí jí, že dostane dítě, o kterém se „bude mluvit po celém světě“ (4,1). V tomto apokryfu Maria vyrůstá nejprve v domácí svatyňce a potom je dovedena podle slibu rodičů do jeruzalémského chrámu. Když tam dorostla do věku dvanácti let, rozhodli kněží, že musí chrám opustit, aby ho neposkvrnila. Našli pro ni zdrženlivého Josefa, aby ji vzal pod ochranu. Josef je zobrazen jako starší vdovec s dětmi, mezi nimiž je Jakub, Ježíšův bratr a fiktivní autor spisu. Tento detail byl jedním z důvodů, proč ve starověku křesťanský Západ bránil šíření tohoto spisu. Jeho Josef byl totiž v protikladu k tradici, kterou šířil svatý Jeroným, že Mariin snoubenec byl svobodný panic.

Při četbě Pseudo-Tomášova evangelia o Ježíšově dětství by leckoho mohlo napadnout, co všechno by se mohlo stát, kdyby Ježíš – jak tento spis vypráví – používal zázračnou moc už jako malý chlapec. Podle starobylého vyprávění božské dítě ve věku mezi pěti a dvanácti roky trestalo své vrstevníky za nevhodné chování nemocí a smrtí. Vedle toho ale konalo také dobro. Čtenářům té doby takové představení Ježíše nemuselo připadat nepřiměřené. Slavné osobnosti byly totiž v životopisech představovány tak, že vlastnosti a hrdinné činy byly promítány už do jejich dětského věku. Autor Pseudo-Tomášova evangelia chtěl Ježíše ukázat jako svatého muže ve stylu proroků Eliáše a Elizea, kteří Boží mocí konali dobro a trestali zlo. Ostatně i evangelista Lukáš zaznamenává slova Ježíše-učitele, který blahoslaví chudé a zlořečí bohatým (srov. Lk 6,20–26).

Dobytek, jeskyně a světelný mrak

Křesťané byli vždy fascinováni tajemstvím mudrců, kteří podle Matoušova evangelia pod vedením tajemné hvězdy došli k narozenému Ježíši. Není tedy divu, že autoři apokryfních spisů jejich příběh rozšiřovali. Podle Afroditianovy legendy, pravděpodobně z 5. století, sochy bohů a bohyň v perském Junově chrámu při objevení se tajemné hvězdy dokonce padly na tvář. Mudrci nám v tomto spise popisují Marii svými slovy: „Měla dlouhé ruce a poněkud křehké tělo. Její barva byla jako zralá pšenice. A měla kulatou tvář a svázané vlasy.“

Nejvíc je příběh o mudrcích rozšířen ve Zjevení mágům. Tento spis dnes existuje v syrském rukopise z 8. století ve Vatikánské knihovně. Odborníci se ale domnívají, že vznikl ve století druhém nebo třetím. Příběh je v něm vyprávěn z pohledu mudrců a dost se liší od ostatních verzí.

Apokryfní příběhy o Ježíšově dětství nabývaly velké popularity. Proto byly později sestavovány do sbírek, ve kterých byly různě propojovány. Jednou z nejznámějších je PseudoMatoušovo evangelium asi ze 7.–8. století, které se velmi rozšířilo na Západě. Kromě jiného obsahuje příběhy z cesty Svaté rodiny do Egypta. Stejnou oblibu měly tyto příběhy i na Východě. Zde se rozšířil syrský Život blahoslavené Panny Marie z 5. století, který je více známý v arabském překladu nazývaném Arabské evangelium o dětství. Vedle něho je také významné Arménské evangelium o dětství.

Pozorní čtenáři vánočního evangelia si všimnou, že v něm není žádná zmínka o jeskyni. Jsou to právě apokryfní texty, které umisťují Ježíšovo narození do jeskyně za Betlémem, jak o tom svědčí také ve 2. století mučedník sv. Justin (ve svém Dialogu s Tryfonem, 78). Protoevangelium uvádí na scénu dokonce porodní bábu, která má své pevné místo na mnohých východních ikonách zobrazujících Ježíšovo narození. Starobylé vyprávění říká, že Josef nechal Marii v jeskyni a šel do Betléma hledat porodní bábu. Když pak přišli k jeskyni, „objevil se světelný mrak, který jeskyni zastínil… Mrak se hned vznesl a jeskyni zaplavilo veliké světlo, které oči nemohly snést“ (Protoevangelium Jakubovo 19, 236–237). Potom se světlo ztlumilo a bylo možno spatřit zázračně narozené n emluvně.

Apokryfní evangelia slouží jako názorný výklad víry církve v Ježíšovo dětství, jemuž svědčí různá doprovodná znamení. Jedním z nich je Mariino trvalé panenství. Jeho důkaz v Protoevangeliu je pojat opravdu lidovým způsobem. Žena jménem Salómé podrobí Ježíšovu matku fyzické zkoušce panenské neporušenosti a to ji přesvědčí, že následně uchopí dítě Ježíše a zvolá: „Skloním se před ním, protože se narodil jako veliký král Izraele,“ a odchází osvobozená od svých vin. Jiným projevem Ježíšova božství je to, že podle Arménského evangelia o dětství v něm mudrci vidí každý někoho jiného: Syna Božího na trůnu, Syna člověka obklopeného vojskem či mučeného, zemřelého a vzkříšeného muže.

V souladu s Lukášovým evangeliem vyprávějí apokryfní spisy o tom, jak po Ježíšově narození navštívili Svatou rodinu betlémští pastýři. Podle textů rozšířených na Západě se rodina později přestěhovala z jeskyně do stáje a Maria položila Ježíše do jeslí. Tam se před ním sklonil vůl a osel a adorovali ho. V tomto motivu je ozvěna Izaiášových slov: „Býk zná svého hospodáře i osel jesle svého Pána“ (Iz 1,3). A zřejmě také narážka na řecký text proroka Habakuka: „Poznají tě mezi dvěma zvířaty“ (Hab 3,2 LXX; srov. Pseudo-Matoušovo evangelium 14). I tento motiv má tedy biblické kořeny.

Po stopách mágů

V apokryfních evangeliích zůstává jeskyně dějištěm také dalších evangelních událostí, jako je Ježíšova obřízka a návštěva mudrců z Východu. Řecký text je nazývá „mágy“. V raném křesťanském umění a ikonografi i jsou zobrazováni jako tři honosně oblečení perští králové. Matoušovo evangelium ale kromě označení „mágové“ a jejich původu na Východě (Mt 2,1) o nich neříká nic dalšího. Neuvádí ani jejich počet. Apokryfní texty se snaží podat podrobnější informace.

Ve Zjevení mágům napočítáme alespoň dvanáct mudrců. Stejný počet dosvědčují také jiné syrské tradice. Mudrci přišli do Betléma v dubnu, a ne v lednu, ze země Šír ležící na Dálném východě; snad se mohlo jednat o Čínu. Arménské evangelium o dětství vypráví o třech králích, které doprovázelo dvanáct velitelů – a každý měl pod sebou armádu o tisíci mužích. Pak není divu, že kolem betlémské stáje bylo přelidněno.

Některé apokryfní spisy vypravují příběh mudrců dál – například o tom, co se stalo po jejich návratu domů. Podle Života blahoslavené Panny (Arabské evangelium) si s sebou přinesli jednu z Ježíšových plen a chovali ji ve veliké úctě, protože měla zázračné účinky. Ve Zjevení mágům se rozvíjí zase motiv zázračné hvězdy. Ta se na hoře, kde mudrci pobývají, promění v malou zářivou lidskou bytost a opět v podobě hvězdy je vede do Betléma. Na cestě je posiluje pokrmem – na způsob magických hub –, který v nich podporuje schopnost vizí. V Betlémě se hvězda promění v malé dítě a pošle mudrce zpět domů, aby tam šířili jeho evangelium. Tento příběh je jakýmsi lidovým promýšlením tajemství Krista, který jako věčné Boží slovo může být přítomný ve světě v různých formách: v kosmických tělesech i v malém dítěti. Rozhodující je, že přišel na tento svět jako světlo (srov. Jan 8,12; 9,5). V Afroditianově legendě se zase mudrci vracejí domů s obrazem Ježíše a jeho matky. Mnohé z těchto motivů v dnešních betlémech nevidíme. Ale můžeme se s nimi setkat ve středověké literatuře a umění.

Evangelní vánoční příběh natolik přitahoval a oslovoval generace křesťanů, že se nechtěli spokojit s tím, co našli na stránkách Nového zákona. I když si byli vědomi, že kanonická evangelia jsou měřítkem víry, toužili uvést do děje také svůj svět, své prostředí, svou kulturu, podobně jako to činíme my, když ztvárňujeme jesličky stále novým způsobem. Tak v sobě křesťanská víra podivuhodně spojuje poslušnost historické skutečnosti a originální tvořivost lidského ducha.

Autor je kněz, biblista, působí na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy.