Další advent se zákazy. A to jsme se tak těšili, že to už letos bude jiné. Že se budeme volně scházet, užijeme si adventní trhy, koncerty, zajdeme si s přáteli na vánoční výstavu nebo vyrazíme na jarmark přes hranice. A zase skoro nic?!

Jenomže ruku na srdce: nehledě na to, jak se k nákaze staví a co vyvádějí ti druzí, včetně vládních autorit – udělali jsme my sami pro lepší situaci všechno, co jsme udělat mohli? Nebo se vymlouváme na kde co a říkáme si, že „to víme lépe“? Je hloupé rozhlédnout se po kostele a vidět, kolik z nás si nenasadí ani tu roušku. Je trapné sledovat na Facebooku, kolik z nás se nachytalo na hlouposti a manipulace a nahrává riziku a rozdělování. Je na pováženou, že i někteří křesťané svými postoji a vyjádřeními posilují hlas extremistů, a dokonce sami utrhají na cti a vyhrožují těm, kdo mírní vášně a vyzývají k zodpovědnosti. Jak jsme na tom – ty, já? Je čas adventu: doba pokory a obrácení. Pohlédněme do svých srdcí a do svého svědomí. A narovnejme stezky Pánu.