30. 11. 2021
|S obličejem přilepeným na monitoru sleduji zápas o mistra světa v šachu, který spolu v těchto dnech svádějí Magnus Carlsen, původem z Norska, a jeho vyzyvatel Jan Něpomňaščij z Ruska. Dva muži v oblecích v různě dlouhých časových intervalech posunují kousky nalakovaného dřeva po kostkovaném stole. A tváří se přitom, jako by šlo bezmála o život, ne-li dokonce o přežití lidstva. Komu královna (nebo přinejmenším princezna) mezi deskovými hrami neukradla srdce, nepochopí.
Mně dostala bez boje. Po zhlédnutí seriálu Dámský gambit jsem si pořídil pěknou dřevěnou šachovnici a zaregistroval se na webové stránky, kde je možné hrát partie s lidmi ze všech koutů světa. První tři jsem vyhrál a hned vzápětí deset v řadě potupně prohrál. Těch šedesát čtyři políček vás rychle naučí pokoře. Pokud chcete. A nejen to. Dostanete řádku nevyžádaných, ale cenných lekcí do života: Nejdřív mysli, a pak konej. Nevzdávej to. Prohra je ta nejlepší příležitost se něco nového naučit. Neber se moc vážně. I když tě soupeř porazí, můžeš obdivovat krásu a logiku jeho kombinace. I obyčejný pěšec může rozhodnout bitvu. Pro krále se vyplatí obětovat všechno.
Šachy jsou hra, umění, sport i škola ctností. S hrdostí si také připomenu, že historii šachu psali i někteří katoličtí kněží. Nejslavnějším z nich je Ruy López (16. stol.), mimo jiné zpovědník a rádce španělského krále Filipa II. Jeho jméno nese jedno z klíčových šachových zahájení, tzv. španělská hra. To se objevilo hned v první partii letošního zápasu o mistra světa. Pro další příklad nemusíme chodit daleko. Český kněz Karel Traxler, který dlouhou dobu působil ve Veselí nad Lužnicí, patřil na začátku 20. století mezi nejtalentovanější hráče u nás. V roce 1890 použil velmi nebezpečný protiútok, po něm zvaný Traxlerův, na který občas i dnes nachytáte nejednoho silného soupeře.
Našla by se pěkná řádka světců, kteří rádi hráli šachy – např. Karel Boromejský, František Xaverský či Alois Gonzaga. Svatou patronkou šachistů se ale nakonec stala žena: Terezie z Avily. Píše s velkým zápalem o šachové hře v 16. kapitole své knihy Cesta k dokonalosti. Jednou prý naučila šachy nějakého vojáka, a tak ho zachránila před ztrátou víry. Jak to provedla, se jí zeptám v nebi.
Možná bych měl na faře založit šachový kroužek. Abych také zažil nějaký pastorační úspěch. Aspoň jeden.