8. prosince 1870 prohlásil papež Pius IX. sv. Josefa patronem všeobecné církve. 150 let poté prožíváme zvláštní rok věnovaný tomuto světci (papež František k němu vydal vloni v prosinci apoštolský list Patris corde pojednávající o roli otcovské lásky – pozn. red.). Nikdy předtím nám nemohl být více oporou, útěchou a vedením než v této době poznamenané globální krizí. Proto jsem se rozhodl věnovat mu sérii katechezí, které nám, jak doufám, pomohou nechat se osvítit jeho příkladem a svědectvím.

V Bibli je více než deset postav, které nesou jméno Josef. Nejvýznamnější z nich je syn Jákoba a Ráchel, který se z otroka stal po faraonovi druhou nejdůležitější osobou v Egyptě (srov. Gn 37-50). Jméno Josef v hebrejštině znamená „Bůh rozmnožuje“ či „Bůh dává růst“. Je to přání založené na důvěře v Prozřetelnost, které se týká zejména plodnosti a růstu dětí. Právě toto jméno nám odhaluje podstatný aspekt osobnosti Josefa Nazaretského: každý jeho čin je veden jistotou, že Bůh zajišťuje pokračování svého plánu spásy. A v tom se Josef z Nazareta velmi podobá Josefu z Egypta.

Důležitou roli pro pochopení postavy Josefa hrají také geografické odkazy na Betlém a Nazaret. Ve Starém zákoně se Betlém nazývá Bet Lechem, tedy „Dům chleba“, nebo také Efrata, podle kmene, který se zde usadil. V arabštině však název znamená „Dům masa“, pravděpodobně díky velkému počtu stád ovcí a koz. Není náhodou, že Ježíšovo narození jako první spatřili pastýři (srov. Lk 2,8-20). Ve světle Ježíšova příběhu tyto narážky odkazují na tajemství eucharistie: Ježíš je živý chléb, který sestoupil z nebe (srov. Jan 6,51).

Betlém je v Bibli zmíněn několikrát, a to už v knize Genesis. Je také spojen s příběhem Rút a Noemi, který je popsán v malé, ale nádherné knize Rút. Rút porodila syna jménem Obéd, který zase zplodil Jesseho, otce krále Davida. Z Davidova rodu pocházel i Josef. Tehdy prorok Micheáš předpověděl o Betlémě velké věci: „A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli“ (Mich 5,1). Evangelista Matouš toto proroctví převezme a spojí ho s Ježíšovým příběhem jako jeho zjevné naplnění.

Boží Syn si vybral za místo svého vtělení Betlém a Nazaret, dvě odlehlé vesnice, daleko od hluku historie a moci doby. Tato volba nám říká, že Bůh dává přednost periferii a okraji. Ježíš se nenarodil u dvora. Nebrat vážně tuto skutečnost znamená nebrat vážně evangelium a Boží dílo. Pán vždy působí skrytě na periferiích, dokonce i na „okrajích“ naší duše, v pocitech, za které se stydíme. Pán zná okrajové části našeho srdce, duše, společnosti, města i rodiny. Josef, tesař z Nazareta, který věří v Boží plán pro svou budoucí mladou nevěstu i pro sebe, připomíná církvi, aby upřela svůj pohled na to, co svět záměrně přehlíží.