Přestože Jan Konzal své myšlenky a vize formuloval už v minulém století, naplňovat se postupně začaly až s příchodem papeže Františka. Je až s podivem, jak názorově blízcí si tito dva mužové církve byli. Papežova neokázalost a odstup od přepychu jsou všeobecně známé; pro Jana Konzala bylo typické, že nebydlel v paláci, ale v paneláku. František se živě zajímá o uprchlíky a o lidi na okraji církve a společnosti; Jan se léta věnoval lidem ve vztahových problémech, rozvedeným a civilně nově sezdaným křesťanům nebo také kněžím, kteří odešli z duchovní služby. Oba charakterizuje snaha nemalovat církev narůžovo, ale kriticky hledět do vlastních řad. Oba jsou autory silných textů založených na odvážném promýšlení evangelia. O obou jejich současníci mluvili a mluví jako o laskavých pastýřích s prorockým vhledem pod povrch věcí.

Jan Konzal se narodil 5. května 1935 ve ZbuzanechTřebonicích u Prahy jako páté ze šesti dětí. V útlém mládí byl podle svých vlastních slov bigotní katolík. Po maturitě na pražském Vančurově gymnáziu vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze. Roky 1960 až 1963 strávil ve vězení za „podvracení republiky“ – tak soud kvalifikoval pořádání biblických večerů a podobných akcí. Po propuštění pracoval jako dělník v Tatrovce a Armabetonu, později jako projektant ve Scénografickém ústavu a jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu spojů.

Velmi si přál stát se knězem, a proto v polovině 60. let dálkově studoval teologii v Erfurtu v tehdejší Německé demokratické republice. Roku 1968 se mu však letitá touha rozpadla, přes všechnu snahu mu byly dveře kněžského semináře zavřeny. „Prostě jsem pochopil, že je pro mě kněžství nedostupné a že je potřeba něco se životem udělat. Poprvé mi totiž došlo, že usiluji o něco, co mi pořád uniká pod rukama. Přemýšlel jsem proto, jestli v této věci nejsem moc tvrdohlavý, a začal jsem vnímat, že jsou v životě i jiné hodnoty, které jsem si předtím nepřipouštěl. To rozhodování bylo strašlivě těžké, rozpadl se mi smysl dosavadního směřování,“ vzpomínal. Krize však měla poměrně rychlé vyústění: ještě roku 1968 se oženil se svou dávnou známou Magdalenou Mazancovou.

Jak už to někdy v životě bývá, klíčem k dosažení určitých věcí je přestat tlačit na pilu. Tak i Jan Konzal nakonec dostal to, čeho se vzdal – začátkem roku 1972 mu byla učiněna nabídka stát se jáhnem, kterou v březnu téhož roku se souhlasem manželky využil. Tajně byl vysvěcen v bytě svého rodného bratra Pavla. O dva měsíce později pak přijal – opět tajně – kněžské svěcení a začal působit v tzv. skryté církvi (součást církve, která vznikla jako reakce na útlak křesťanů ze strany komunisty ovládaného státu). Biskupem se stal roku 1982. Jako tajně vysvěcený ženatý biskup se věnoval pastoraci a pořádal vzdělávací kurzy. Publikoval pod pseudonymy Karel Malý a Karl Klein. Charakterizovala ho civilnost – neměl mitru, biskupskou berlu ani biskupský prsten. Byl dobrý diskutér a milý společník se smyslem pro humor, k němuž se stylově přiznával: „Moje žena tvrdí, že smysl pro humor je jedna z mála mých vyvinutých kvalit. Aspoň je s tebou sranda, říká.“

Po listopadu 1989 Jan Konzal doufal, že nebude problém spojit oficiální struktury katolické církve s těmi neoficiálními. Jak se však ukázalo, problém to byl. Římu vadilo hlavně to, že tajně vysvěcení duchovní často nepatřili – především z konspiračních důvodů – mezi celibátníky. Osvědčený biskup Jan Konzal dostal nabídku oficiálně působit pouze jako jáhen. To však odmítl. Možná právě díky tomu, že osobně poznal přísnou tvář církve, bylo mu více než jiným jasné, že by církev měla jednat také jako matka. Říkal: „Otec miluje způsobem něco za něco. Otec dává člověku perspektivy – když se budeš snažit, někam to dotáhneš, když se nebudeš snažit, budeš vandrák. Otec má v genech, že musí být spravedlivý. Na kom jiném se to dítě má naučit spravedlnosti, když ne na otci? Matka naproti tomu říká: ‚Zase jsi domů přitáh pozdě, že? Hele, támhle máš něco v troubě.‘ Matka je ochotná se pro dítě rozkrájet. Otcovská role je v církvi přítomná, ale roli mateřskou církev nezvládá, protože ji nepěstuje.“

Bob Fliedr Novinář a autor knižního rozhovoru s Janem Konzalem Zpověď tajného biskupa (Portál 1998)