Od té doby vláda Andreje Babiše neudělala pro tyto dětské uprchlíky vůbec nic. Nedošlo ani na stavbu sirotčince v Sýrii, slyšeli jsme jen výmluvy a lži. Zástupci vlády veřejně tvrdili, že to nelze zrealizovat nebo že v Řecku mezi uprchlíky žádné nedoprovázené děti nejsou. Potřebovali ukázat, že oni ČR před „migranty“ ochrání, i kdyby k nám žádní nechtěli jít. Přesto vzniklo několik velmi aktivních občanských iniciativ, kterým situace dětských uprchlíků nebyla lhostejná, a udělaly to, co udělat mohly, a není toho za ty tři roky málo. Patří k nim řada jednotlivců i organizací, kteří se připojili k solidární pomoci ostatních členských států bez ohledu na oficiální postoj české vlády. Několik těchto aktivit směřuje přímo na ostrov Lesbos, kde v létě 2020 shořel dlouhodobě přeplněný uprchlický tábor Moria. Bylo to kruté upozornění na to, že Evropa potřebuje najít efektivní řešení migrace a musí zabránit přelidňování uprchlických táborů na řeckých ostrovech.

Pomoc Evropské unie

Předsedkyně von der Leyenová následně oznámila, že Evropská komise, společně s řeckými úřady, vybuduje nový tábor, zrychlí azylové procesy a návraty uprchlíků tak, aby se na ostrovech výrazně zlepšily podmínky. Součástí plánu komise byl přesun zranitelných osob na pevninu, relokace 1 600 dětí bez doprovodu a rodin s dětmi do jiných členských států, zrychlení azylového řízení, včetně rozhodování o návratech anebo naopak integraci uprchlíků, zvýšení dobrovolných návratů v rámci obnoveného programu asistovaných dobrovolných návratů, který byl pozastaven kvůli pandemii covidu-19. Členské státy přislíbily až 2 000 míst pro děti bez doprovodu nebo děti s těžkým zdravotním postižením a jejich nejbližší rodinné příslušníky v rámci programu dobrovolné solidarity. Zatím se zrealizovala asi polovina relokací např. do Belgie, Finska, Francie, Litvy, Německa, Portugalska a Slovinska.

Znovu v Řecku

Cílem těchto a dalších opatření, do kterých jsou zapojeny agentury Frontex a Europol, je zlepšení bezpečnostní situace pro všechny, tedy i pro migranty a žadatele o azyl. Komise i členské státy přijaly zásadu důsledné ochrany vnějších hranic před nelegální migrací. Také dohoda s Tureckem o poskytnutí azylu uprchlíkům je i nadále velmi důležitá, protože hrozí další migrační vlna z Afghánistánu.

Právě za těchto okolností jsem se rozhodla, že Řecko opět navštívím, abych zjistila, zda se skutečně situace uprchlíků mění k lepšímu, a to zejména s ohledem na nedoprovázené děti. Podle oficiálních zpráv, ale i podle toho, co jsem viděla, uprchlíků postupně v řeckých táborech ubývá. Lidé, se kterými jsem se potkávala v letech 2018 a 2019, měli letos na podzim poprvé úsměv na tváři. Situace se skutečně zlepšila a já jsem se nemusela stydět za to, v jakých podmínkách lidé na území EU žijí. Jednoznačně k tomu přispěla dobrovolná solidarita členských států i jednotlivců a organizací, jakými jsou například spolek Pomáháme dětem na útěku, iniciativa Češi pomáhají, Komunita Sant’ Egidio, Organizace pro pomoc uprchlíkům nebo i taneční studio Light a jejich představení Modlitba (za černé duše) a mnoho dalších. Na všechny tyto obětavé lidi myslím s obdivem a vděčností. Také vím, že ještě není vyhráno, stále ještě jsou v registračních centrech tisíce uprchlíků a stále ještě zde jsou stovky dětí bez doprovodu. Stále je zde velký prostor pro naši solidaritu.

MICHAELA ŠOJDROVÁ, europoslankyně