V Durynském lese (pohoří v Německu, v jižní části Durynska na hranici s Franky) se odvíjely dějiny celého Německa. Dovídáme se to od slavného Goetha. Na stejném místě třeba Martin Luther přemítal o životě nebo se sem do ticha utíkal před obtížnými politickými rozhodnutími císař Karel V. Zrovna tak odtud, kam se často ukrývali bezmocní, brala sv. Alžběta Durynská k sobě ty nejubožejší. Žila v letech 1207–1231, u našich západních sousedů je známá s označením Thüringen. Osobně se mi k Alžbětě vybaví tři souvislosti. První: Proč připadne tato světice zrovna na 17. listopad, který je pro náš národ tak významný? Lidová odpověď: Jde o takový „světecký žolík“, že ho nepřebije ani její sestřenice sv. Anežka Česká, která se dostává v kalendáři na datum 13. 11. (kam se přemístila po roce 1989 z původního března).

Druhá souvislost: S naší Anežkou pojí Alžbětu (kromě příbuzenství) podobné „pouto“ jako s její neteří sv. Hedvikou. Všechny tři – královsky vznešené – organizují se zapáleným srdcem charitativní služby a kromě rodinných vazeb žijí zasvěceným životem. Třetí souvislost: Mladá Alžběta umírá v hesenském Marburgu, spojeném s mnohými pozdějšími kulturními proudy – jen výčet jmen (Giordano Bruno, Martin Heidegger aj.) by byl tak rozsáhlý, že by nestačil rámec našeho příspěvku. Při jedné „filozofické pouti“ před asi dvaceti lety jsem se zastavila na místě, kde je Alžběta pochovaná. U jejího náhrobku seděly dvě elegantní dámy a společně se modlily. Ptám se: „Co je to za modlitbu?“ – „Jsou to liturgické hodinky k naší milé Alžbětě, která tu odpočívá. A pro úplnost,“ dodává jedna z nich, „já jsem evangelická farářka a toto je moje asistentka. My tu držíme stráž a tradici.“

Alžběta byla jako dítě vychovávána na hradě Wartburgu, kde později překládal Luther Nový zákon. Taková svědectví podepírají to, co zmiňují někteří životopisci: Alžběta byla žena paradoxů. Velkorysá a chudobná; poslouchala nekonečné příběhy příchozích, zatímco sama řekla dvě výstižné věty; bylo jí předhazováno, že se nechá nejbližšími obalamutit, a ona přitom druhé zpevňovala zralou důvěrou; byla uherskou princeznou a německou vévodkyní.

Žila pečlivě manželství a přitom byla srdcem františkánská terciářka. Milovala naplno manžela i Boha. Toto vše dokáže spojit žena těšící se z Božího Ducha.

 Sr. LUISA KARCZUBOVÁ, Centrum Aletti v Olomouci