Chodila jsem za první republiky do měšťanky ve Slavkově u Brna, kde měly Školské sestry de Notre Dame klášter i školu. Škola byla nově postavená a ještě nebyla zaplacená. Sestřičky žily hodně skromně, měly i nějaká pole a krávu i jiný dobytek, aby se snadněji uživily. Školné od žáků nevynucovaly, a tak mnohá děvčata chodila do školy zadarmo.

A tak se někdy stalo, že sestry neměly peníze na splátku dluhu. V jejich řádu je velice ctěn sv. Josef jako pomocník ve všech vezdejších potřebách. Tak nám ho vždy doporučovaly sestry Ignácie, Aldegundis a Vojtěcha. Ve chvílích těžkostí se k němu obracely s prosbou a často se stalo, že potřebná pomoc přišla právě včas – třeba zrovna na tu splátku dluhu přinesl nějaký mecenáš potřebnou sumu a aby bylo zřejmé, na čí přímluvu se pomoc udála, stalo se to ve středu. Každá středa je totiž zasvěcená sv. Josefu. Tak nás sestřičky učily důvěře v Boží pomoc na přímluvu sv. Josefa.

Můžu dosvědčit, že pak i v mém životě nám sv. Josef často pomohl. Třeba začátkem 50. let, kdy všechno bylo na příděl, i topení, a byl ho velký nedostatek. Prosila jsme sv. Josefa, aby mi byl nápomocen, abych dřevo sehnala. Rozjela jsem se na kole do okolních obcí, do Pozořic, ba až do Hostěnic shánět dřevo, třeba i otýpky.

V Pozořicích i v Hostěnicích chtěli, abych jim sehnala sele, že mi dřevo pak nechají. Pak jsem jela i do Mokré, také ve Velaticích jsem se ptala, ale dřevo jsem nesehnala. Vrátila jsem se domů s nepořízenou.

Nezoufali jsme ale a stále jsme prosili sv. Josefa o pomoc. Asi za 14 dní zastavil někdo u našeho domu, zabouchal na dveře, a když jsem otevřela, stál ve dveřích nějaký mužský a ptá se: „Panímámo, nepotřebujete dřevo?“ Měl vůz, zapřaženého koníka a ve voze dřevo už i naštípané na polínka! Boží cesty jsou nevyzpytatelné a přímluva svatých mocná.

Máte pocit, že Bůh zasáhl i do vašeho života? Napište nám o tom na adresu redakce nebo na e-mail sekretariat@katyd.cz.

Čtenářka LUDMILA