Představte si dítě. Jeho rodiče se rozvedli. Oba založili nové rodiny a mají další děti. Dané dítě se pohybuje mezi oběma rodiči, ale doma se možná necítí nikde. Mediátorka a rodinná konzultantka Valéria Šmýrová z ostravského Centra pro rodinu a sociální péči během mezinárodní konference hovoří o dětech, které vyrůstají v přeskládaných, tzv. patchworkových rodinách. „Co se pak s těmito dětmi děje? Co asi prožívají? Jak se jim žije? Jaké budou mít tyto děti vlastní rodiny a vztahy?“ klade otázky na konferenci o rodinné politice – už dvacáté v pořadí, která se konala 19. října v prostorách Senátu.

Dalo by se vůbec takovým situacím předejít? Podle odborníků ano. Bohužel ale mnohé páry (zhruba čtyři pětiny) přicházejí hledat pomoc pozdě a vztahy už nelze zachránit. „Proto je třeba klást důraz na prevenci. Mnoho lidí vůbec neví, že existují programy primární prevence. V dnešní společnosti se nevěnuje pozornost budování vztahů, což znamená, abychom se vybavovali těmi kompetencemi, které potřebujeme mít pro manželství a rodičovství. Tomu se už léta věnuje církev a právě to může církev společnosti nabídnout,“ říká Marie Oujezdská s tím, že velkým tématem je třeba společný čas. Podle statistik nemá na 30 % rodičovských párů žádné společné aktivity, většinou právě z časových důvodů a pracovní přetíženosti. Letošní téma konference se věnovalo překážkám pro založení rodiny s cílem formulovat podněty pro rodinnou politiku v ČR.

Problémy v komunikaci

„Hlavními důvody rozchodu partnerství jsou vedle nevěry problémy v komunikaci, nedostatek pozornosti a malá snaha problémy řešit,“ říká Valéria Šmýrová s tím, že mnohým z nich i rozpadům rodin lze předcházet právě vhodnou prevencí.

Katarína Dubělčíková, vedoucí poradenství Centra pro rodinu a sociální péči, uvádí, že na jejich ostravské centrum se obrací stále více lidí (až 500 párů ročně), a to i navzdory tomu, že lidé u nás pomoc v manželské krizi příliš nevyhledávají. „Vedle konzultací, mediací či psychologického poradenství nabízíme také primární prevenci,“ říká a vyjmenovává mezi nimi přípravu na manželství, kurzy efektivního rodičovství, Cestu efektivní komunikace (ta vznikla na základě poptávky klientů), Školu rodičovských kompetencí, manželská setkání, víkendy podporující vztahy v rodině a další.

Marie Oujezdská pak vysvětluje, že veškeré tyto aktivity zájemci najdou na rozcestníku www.rodinnysvaz.cz, kde jsou kontakty na všechna rodinná centra v ČR. Existuje i celá řada dalších preventivních programů online, kurzy Alfa, manželské večery, manželská setkání a podobně. Web www.manzelumnablizku.cz nabízí zase semináře a rozhovory o naslouchání, které vznikly ve spolupráci s Knihovnou biskupství brněnského.

Mediátor Jan Zajíček se při své práci setkává s lidmi, kteří by rádi měli spokojené manželství, ale v praxi se jim to nedaří. Jeho přednášku na téma „Co můžeme udělat pro spokojené manželství“, ve které vychází ze své dlouholeté praxe, lze shlédnout mj. na youtube kanálu Národního centra pro rodinu. „Kdybych měl jednou větou říct, jak se to dělá, aby manželství bylo spokojené, tak jde o to zvládnout umění, jak na sebe vhodně reagovat,“ shrnuje s tím, že cesta k tomu je někdy dost dlouhá, třeba i celoživotní.

Člověk se podle jeho slov potřebuje cítit schopný, spokojený a spolupodílející se, bezpodmínečně přijímaný. Pokud má toto naplněno, je radost s ním být. Ale když to nemá, jeho bazální spokojenost, veselost, komunikativnost a přátelskost se promění v prudérnost, nekomunikativnost, až v těžkou snesitelnost pro okolí. A proto bychom neměli reagovat na to, co a jak nám partner říká, ale spíš se snažit hledat, co za tím je. Někdo volá po lásce, ale říká si o to nevhodnou pozorností: je ironický, sarkastický, vtipkuje na účet druhého.

Pokud ale na jeho touhu po lásce není odpovězeno, přitvrdí a jde do boje o moc (až ty, tak potom já; když ne ty, tak proč já…). A protože opět nedosáhne svého cíle – a není ujištěn, že je milován – jde ještě dál: „Bude tě to bolet tak, jako to bolí mě. Ukážu ti, jakou cítím bolest, abys to změnil.“ Ale když ani toto nevede k jeho cíli a protějšek nepoznal, že volá po lásce, vede to k rezignaci a ztrátě smyslu. Člověk už nevěří, že mu ještě může být s tím druhým hezky.

„Když to v manželství dojde až do této fáze, jsme pod velkým tlakem a začneme somatizovat a postupně selhávají důležité orgány. Tady je potřeba, aby si lidé uvědomili, že se musí do sebe znovu zamilovat. Znovu na sobě najít něco pozitivního a vybudovat vztah úplně od začátku, na zelené louce. Pak je šance, že se to povede,“ vysvětluje Jan Zajíček.

***

Věděli jste, že… ?

• v roce 2018 se rozvedlo 24 tisíc manželství.
  
• polovina rozvádějících se manželství už má dvě či více dětí. Ve většině (57–59 %) rozvádějících se manželství jsou nezletilé děti, nejčastěji jedno (50 %) či dvě (44 %). 
• rozvod manželství svých rodičů zažívá přibližně 23 tisíc dětí ročně. 
• za posledních 30 let se výrazně zvýšil podíl dětí narozených mimo manželství, a to na 49 % v roce 2018. 
• k rozvodům s dětmi dochází nejvíce mezi pátým a patnáctým rokem manželství.
• jedním z nejčastějších témat konfl iktů, pokud k nim vůbec dochází, je velké pracovní vytížení jednoho z partnerů, dále výchova dětí, podíl a způsob péče o domácnost nebo trávení volného času celé rodiny. 
• tolerance rozvodu českou společností je vysoká. S výrokem, že když rodina nefunguje, je rozvod přijatelným řešením, souhlasily tři čtvrtiny dotázaných. 
• pokud jde o rodinný život po rozpadu rodiny, další manželství by uzavřelo 45 % rozvedených mužů a 43 % rozvedených žen.
  

(Vybráno ze Zprávy o rodině 2020, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí)