Středověký učenec sv. Albert Veliký pocházel ze švábského Lauingenu, narodil se zde roku 1206. Za studiemi pak odešel do italské Padovy, kde vstoupil roku 1233 k dominikánům. Coby Němec byl tedy schopen přijmout jinou kulturu – sledoval nadčasové hodnoty – a když se pak vrátil domů, vyučoval teologii v Kolíně nad Rýnem a mezitím ještě studoval v Paříži (na Sorbonně získal doktorát). A právě tady se setkal s Tomášem Akvinským, se svým žákem.

Ten pak svého učitele doprovázel do Kolína, aby tam založili studijní dům. Svatý Albert zde plně projevil svého zvídavého, intelektuálského ducha, byl kovaný i v administrativních pracích. Tři roky byl provinciálem, dva roky biskupem v Řezně. Návštěvy Říma a kázání o křižáckých výpravách (také v Čechách) ho stály nemálo času. Kolín byl ale stále jeho „laboratoří ducha“. Roku 1277, tři roky po Tomášově smrti, vycestoval ještě do Paříže, aby obhájil jeho názory. A o tři roky později tam také umřel on sám.

Byl mužem širokých zájmů a porozumění vůči těm, kteří přicházeli s jinými důrazy na tutéž sledovanou věc. S otevřenou myslí i pohotovým nadhledem, ale i s trpělivostí vůči těm, kteří ihned nebyli schopni naskočit do nového „rychlíku aristotelismu“. Sám si uchoval leccos nearistotelského a podle školy sv. Augustina, třebaže psal parafráze na mnoho Aristotelových spisů.

Svatý Albert byl primárně teolog. S přesností nelze vždy určit, kdy napsal tu či onu knihu – nejenže jich je hodně, ale také vytvářel („za pochodu“) několik textů najednou.

Středem jeho zájmů byl také přírodopis. Osvíceně trval na experimentu a důsledném pozorování. Jeho popis stromů byl tak velkolepý, že i mnozí přírodovědci o několik století později z něho těžili. Známá jsou i jejich slova: pokud bychom Alberta studovali, nemuseli jsme zkoumat to, co on už dávno znal. Albert v přednáškách uváděl, že filozofie se nezlehčuje a přírodní vědy se nekonstruují (tedy musejí se „vysedět při pozorování“).

Na jedné konferenci Benedikt XVI. řekl: „Přátelství Tomáše s Albertem dosvědčuje, že si vzdělaní lidé různých kultur mohou porozumět.“ Albert Veliký, div a zázrak doby, se těšil mimořádné reputaci: nejen kvůli erudici, ale i dobrému srdci.

Svatý Albert Veliký byl jedním z nejvýznamnějších středověkých učenců a nejvýznamnějším německým představitelem vrcholné scholastiky. Žil ve 13 . století a věnoval se studiu filozofie, teologie i přírodních věd. Pro svoji všestrannost byl nazýván „doctor universalis“.