2. 11. 2021
|O farní společenství při kostele sv. Jakuba Staršího v pražské Zbraslavi se stará také nedávno vysvěcený trvalý jáhen Petr Megela, jeho dosavadní materiální správce. Přibližuje působení zdejší katolické, ale také pravoslavné komunity na vrchu Havlín.
„Zdejší komunita je opravdu pestrá – od, řekněme, obyčejnějších lidí až po univerzitní profesory a umělce. A zvlášť bych vyzdvihl hudební úroveň i akustiku – dojíždí sem hned několik vynikajících varhaníků a nahrává se zde stará hudba. Jen nám trochu chybí mladí lidé,“ shrnuje Petr Megela, čerstvý trvalý jáhen. Na bohoslužby do zbraslavského farního kostela dochází 80 až 150 lidí a mimo starousedlíků ji tvoří přistěhované rodiny – včetně Megelových, kteří žijí v přilehlých Lipencích už 18 let. K farnosti patří nedaleký kostel sv. Havla na vrchu Havlín, kaplička Panny Marie na Baních a chrámy v Dolních Břežanech, Zvoli, Zlatníkách či Vraném nad Vltavou.
Pod vedením herce činohry Národního divadla Oldřicha Vlčka se na Zbraslavi také konají tradiční pašijové hry (loni i letos musely být zrušeny kvůli covidu). Míří sem často také turisté, kterým farnost v sezoně nabízí i komentované prohlídky.
Zbraslav byla zvolena jako místo královského pohřebiště Václava II. a dalších Přemyslovců. „Inspirovala jej velkolepá francouzská sídla,“ přibližuje jáhen Megela. Poukazuje i na ozdobné schránky na lebky na vrchu sochy-pomníku Přemysla Oráče. V chrámu lze obdivovat také kopii slavné Zbraslavské Madony (originál je v Národní galerii). „Podle legendy byl nalezen neporušený po husitských válkách v troskách kostela, který lidé rozebírali na stavební materiál,“ líčí Megela. Mimo dva původní Brandlovy obrazy a jeden Škrétův je v kostele oltářní obraz s výjevem Nanebevzetí Panny Marie od Giovanniho Battisty Piazetty.
Ještě předtím, než se objekt využíval k reprezentativním účelům i jako lovecký hrádek, zde v polovině 13. století krátce působili benediktini. Pak roku 1292 založil nový klášter cisterciáků zmíněný Václav II. Původní klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, tehdy největší sakrální stavbu v Čechách, však pobořili husité a opětovného rozkvětu se konvent dočkal až po třicetileté válce, kdy na jeho obnově spolupracoval i Jan Blažej Santini-Aichel. „V roce 1785 klášter zrušil Josef II. Záminkou bylo, že se mniši nemohli dohodnout na volbě nového opata po posledním Celestinu Stoyovi. Řeholníci odešli do pastorace, rozkradla se knihovna i obrazy a klášterní budovy se využívaly pro chemický průmysl,“ přibližuje Megela.
Později prelaturu odkoupila rodina textilních průmyslníků a mecenášů – Bartoňové z Dobenína – a architekti Dušan Jurkovič a Pavel Janák ji přestavěli na zámek. Z původního kláštera zbyl jediný nosný pilíř, jak je patrno na nádvoří. „Za druhé světové války zde sídlilo SS,“ podotýká Megela u pamětní desky na fasádě zámku. Ta upomíná na „osvoboditele Zbraslavi“, francouzského důstojníka Paula Pina, který v květnu 1945 blafováním přinutil esesáckého velitele ke kapitulaci. Vydával se totiž za vyslance americké armády a vyhrožoval sovětskými tanky údajně „stojícími nedaleko“ (Rudá armáda přitom na Zbraslav dorazila až o několik hodin později). Na Pinovu památku proto na Zbraslavském náměstí každý rok vlaje vedle české vlajky i ta francouzská.
V roce 1948 zámek znárodnili komunisté. „Naštěstí zde nevznikl prasečák nebo sklad zemědělské techniky – areál se využíval pro různé zahraniční delegace, takže se dochoval v nepříliš poškozeném stavu,“ líčí jáhen.
Na malém kopci pár minut svižné chůze od areálu se nachází další chrám, kostel sv. Havla s románskými prvky. Využívá jej pravoslavná komunita, která čítá několik desítek lidí převážně z Podkarpatské Rusi. Je právě čtvrtek dopoledne, ale z kostela zní až na přilehlý hřbitov krásné liturgické zpěvy. „Jsou stmelení, umějí slavit a radovat se. Oproti těmto našim bratřím máme co dohánět, i co se týče komunitní spolupráce – když jsme jim před dvěma lety kostel pronajali, během asi tří týdnů uvedli tuhle vybydlenou trosku do reprezentativního stavu,“ vzpomíná Megela. Pravoslavní zvou zbraslavské katolíky pravidelně i na agapé. Mše se u Sv. Havla konají o jeho svátku a na Dušičky.
Petr Megela je mj. členem Komitétu pro udržování památek z války roku 1866 a několikrát za rok se věnuje úklidu hrobů i odborné údržbě. „K zájmu o prusko-rakouskou válku mě přivedly hroby jejích obětí na zdejším hřbitově,“ přibližuje při pohledu na náhrobek padlých u Podolí (nedaleko severočeských Svijan) i ty později zemřelé ve zbraslavské nemocnici.