Expozice ve výstavní síni „13“ Západočeské galerie nese název Zažít zjevení. Jde o citaci slov, kterými Josef Sudek (1896–1976) popsal svůj dojem z právě dokončovaného svatovítského chrámu, kterým se ve světelných paprscích vznášel stavební prach a lomené oblouky odrážely hru slunce a stínů. „Najednou jsem věděl, že tady něco je,“ vyjádřil tehdy fotograf. Soubor 31 jeho unikátních černobílých snímků z let 1927–1928, dokumentujících finální práce na katedrále, zapůjčilo do Plzně Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a takto uceleně je – v letošním roce, na který připadá 125. výročí autorova narození a 45. rok od jeho úmrtí – vystavován vůbec poprvé.

Pro Jakuba Špaňhela (*1976) jsou typická rozměrná málobarevná plátna, zachycující dlouhými tahy štětce stínohru pod gotickými klenbami chrámů. Josef Sudek navíc patří k autorům, kteří Špaňhela – jak zopakoval na vernisáži aktuální výstavy – dlouhodobě doprovázejí. Autorka expozice, kunsthistorička Helena Musilová, jej proto požádala, aby k Sudkově sérii vytvořil osobitý autorský pandán. Vzniklo deset obrazů malovaných štětcem, ale i válečkem s motivem fiály či lomeného okenního oblouku, které doplnily tři Špaňhelovy starší tematické práce. Zlaté pigmenty v převážně šedobílé ploše vyvolávají iluzi mihotajícího se světla.

Na černě vymalovaných výstavních panelech bodově osvětleného suterénu „Třináctky“ pak tyto malby vytvářejí společně se Sudkovými fotografiemi jakési světelné průhledy do vznešených světů. Jsou doplněné chvějivou projekcí katedrální klenby a úryvky z textů, které k dílům obou výtvarníků napsali dva jejich současníci – spisovatelé Jaroslav Durych a Jan Němec. Zatímco Durych připravil text pro publikaci nakladatelství Družstevní práce, pro kterou Sudek pořídil své snímky, Němec doprovodil komentářem katalog současné výstavy.

Jeden z jazyků posvátného

Sudkovo křesťanství nebylo přitom nijak přímočaré. Po zkušenosti první světové války, kde přišel o pravou ruku, oficiálně vystoupil z katolické církve. Do svatovítské katedrály se však vracel a fotografoval ji a její inventář včetně svatováclavské lebky ještě mnoho dalších let. Až roku 2010 pak vyšla jeho kniha z těchto dob, nazvaná jednoduše Svatý Vít.

Jakub Špaňhel pak – jak prozrazuje i v doprovodném textu na výstavě – pochází z katolické rodiny, sám není ale pokřtěný. Zároveň se chrámovými prostory zabývá od studentských let, představovaly téma jeho diplomové práce na AVU.

Ve své tvorbě se k nim stále vrací, podobně jako k zobrazením světců, jejichž sošky a podmalby na skle také sbírá. „Moje babička byla katolička a já s ní odmalička do kostelů chodil,“ vysvětlil umělec KT. „Stále mě to přitahuje, už tím, že katedrály gotiky nebo baroka znamenaly to nejlepší, co lidé té doby mohli soustředit, včetně nejlepších architektů a umělců. Katolické kostely jsou k prasknutí naplněné uměním,“ dodal Špaňhel. Světlo, které kostely proniká, je pak pro něj také nositelem duchovního sdělení. „Sudek byl fotograf světla – a já bych rád byl malířem světla,“ uzavřel výtvarník. Výstava bude otevřená až do 6. února 2022.

Josef Sudek – Jakub Špaňhel: Zažít zjevení. Západočeská galerie v Plzni – „13“ (Pražská 13), 22. 10. 2021 – 6. 2. 2022