Píšu z jedné malé vesničky v jižních Čechách. Bydlí nás zde celkem šestnáct trvale hlášených obyvatel.

Na návsi stojí malá kaplička. Vejde se do ní až deset lidí. Před deseti lety v květnu jsme se tady začali scházet každou sobotu navečer na modlitbu růžence. Byli jsme jenom čtyři, ale občas přijeli i věřící z okolních vesnic a připojili své prosby. Původně jsme mysleli, že se budeme modlit růženec jenom v květnu, ale společná modlitba se nám tak zalíbila, že se scházíme každou sobotu dodnes. Samozřejmě i v zimě. V létě nás bývá osm, někdy deset, v zimě – když odjedou chalupáři – méně.

V kapličce je obraz Panny Marie, která má na hlavě korunku, proto této kapličce říkáme Kaplička Panny Marie Královny. V srpnu přijíždí místní kněz a před kapličkou slouží mši sv., a to se nás tam sejde už kolem třiceti.

Proč o tom píšu právě do této rubriky? Protože jsem přesvědčený, že ta modlitba prostoupila celou vesnici. Utichly sousedské dohady. Když se některá chalupa prodávala, vždy ji koupili hodní lidé, kteří pak do vesnického společenství výborně zapadli. Všichni, i nevěřící, respektují naše přání, aby v neděli byl klid a nikdo nepouštěl cirkulárku nebo sekačku. Respektují to i chalupáři, protože i oni si rádi sednou v neděli po obědě na zahradě a dají si kávu v klidu. A ještě něco – po růženci ještě chvíli sedíme a povídáme si o našich radostech i starostech. To vzájemné sdílení má také ohromný význam, prostě máme k sobě všichni blíž.

Jestli tedy máte ve vaší vesnici kapličku a jste tam alespoň dva věřící, určitě to zkuste také. Pokud vydržíte, jistě se k vám přidají i další a určitě to prospěje nejen vám, ale celé vesnici.

Máte pocit, že Bůh zasáhl i do vašeho života? Napište nám o tom na adresu redakce nebo na e-mail sekretariat@katyd.cz.

Čtenář JOSEF