2. 11. 2021
|Už potřikrát jsem otcem, ale pokaždé byly ty první dny jiné.
Když se před pěti lety blížilo narození naší první dcery Agátky, otcovská dovolená ještě neexistovala. Předem jsem však v práci hlásil, že jakmile holky pustí z nemocnice, vezmu si minimálně týden volna. Bylo mi jasné, že první seznamovací dny Agátky s naší rodinou nechci prošvihnout. A bylo samozřejmě potřeba přiložit ruku k dílu a naučit se přebalovat, uspávat, uklidňovat a mnoho dalšího. Už dnes nevím, zda jsem byl doma týden, nebo ještě víc, ale pamatuji si, že to byly krásné dny. Náročné, intenzivní a neopakovatelné. Vybavuji si první nesmělé vycházky do parku Ztracenka v centru Prahy, kdy jsme s manželkou a miminkem uvázaným v šátku velmi opatrně našlapovali, abychom našemu uzlíčku nějak neublížili.
Na další děti – Rút a nejčerstvěji teď půlročního Zachariáše – jsem si už bral týdenní otcovskou a ještě pár dní klasické dovolené k tomu. Bohužel jsem se při ní už nemohl tolik věnovat novorozenci a užívat si ho, spíše jsem pečoval o jeho starší sestry – a to už od chvíle, kdy byla manželka ještě v porodnici. Ale i to byla silná zkušenost. Najednou jsem to byl já, kdo se o ně musel kompletně postarat, nebyl tu nikdo, komu bych mohl děti předat a vyrazit na pivo.
S našimi třemi dětmi zažívám spoustu legrace a také se toho od nich hodně učím sám o sobě. Zároveň je to ale občas docela náročné a přiznám se, že někdy rád odcházím do práce, abych se zase věnoval jiným problémům a povinnostem a od domova si tak vyčistil hlavu. Obdivuji svou ženu, že už pět let je na plný úvazek doma a ještě se u toho často zvládne i usmívat. Skloubit vše dohromady není jednoduché a občas se přistihnu, jak mě rozčiluje, když naše starší děti nedělají, co mají. Najednou třeba nezvládnou činnost, která jim už šla, a mně to nabourá časový plán. Když se mi ale podaří zastavit se a uvědomit si, co je priorita a že můžu třeba něco oželet, případně zredukovat či předělat své další plány, většinou se mi uleví. Být u toho, jak mé děti postupně objevují svět, jak se téměř každý den naučí něco nového a jak se postupně „vybarvují“ jejich povahy, je pro mě obrovským darem, o který bych rozhodně nechtěl přijít a pro který stojí za to obětovat kus svého pohodlí a představy o poklidném životě.