Psalo se 8. června 2021 a svět s napětím očekával definitivní verdikt Haagu nad mužem zodpovědným za největší hrůzy spáchané v Evropě od druhé světové války. Srbský generál Ratko Mladić byl shledán vinným ze zločinů proti lidskosti a z genocidy. Po více než čtvrtstoletí tak spravedlnost zvítězila, ale ztrátu 8 372 lidských životů (převážně muslimských mužů, ale i žen a dětí) žádný soud neutěší.

Čtvrtstoletí je ovšem dostatečně dlouhá doba, aby mnozí začali zapomínat, nebo dokonce zpochybňovat zločiny minulosti.

Bosenská režisérka Jasmila Žbanić se rozhodla zvolit za ústřední postavu své připomínky obyčejnou ženu, tlumočnici Aidu. Ta se stává přímým svědkem zoufalého vyjednávání vojáků OSN a generála Mladiće o osudu obce Srebrenice, kterou Srbové chtějí dobýt a kde sama žije. Přitom se snaží zachránit vlastního manžela a dva syny. Podaří se jim sice dostat se spolu s tisícovkou obyvatel města na nizozemskou základnu OSN, dalších 25 tisíc místních ale uvízne před branami. Hrstka vojáků s modrými přilbami nemůže čelit Mladićově armádě, a obyvatele Srebrenice tak čeká nejistý osud. Nezbývá jim než důvěřovat Mladićovým slibům bezpečného transportu na bosenské území, kterého se musí účastnit i Aidina rodina, přestože ta jako zaměstnankyně OSN prosí o ochranu ze strany této instituce… Až o několik let později jsou nalezeny masové hroby mužů a chlapců ze Srebrenice, kteří se stali oběťmi bezostyšné zrady a neochoty či neschopnosti mocných postavit se bezpráví.

Konflikt v Bosně a Hercegovině rozhodně nebyl černobílý, všechny zúčastněné strany se dopustily chyb. Nicméně režisérce můžeme být vděční, že se jí podařilo silnou emoční zkušenost z války předat lidsky a nekompromisně, avšak bez nutnosti ukazovat násilí a bez prvoplánového nálepkování. Je totiž jedno, jestli je někdo křesťan nebo muslim, Bosňák nebo Srb (a ve filmu je to patrné), aby lidé mohli být přátelé, sousedé a žít v klidu pospolu. A co je nejdůležitější: Jasmila Žbanić upozorňuje, že pod počty obětí musíme vždy vidět příběhy konkrétních jednotlivců.

Když dodnes projíždíte balkánskými zeměmi, na mnoha místech nelze nepostřehnout napětí, a to hlavně v Bosně a Hercegovině. Nedávný konflikt je zde stále svým způsobem živý a politologové se shodují, že málokde v Evropě je mír tak vrtkavý. Dokud v Srebrenici budou lidé truchlit nad hroby svých blízkých a v bezmála 150 kilometrů vzdálené Mladićově rodné obci generála uctívat jako hrdinu, určitě nemůžeme konflikt v Bosně a Hercegovině označit za vyřešený.

Film Quo vadis, Aida? ukazuje možná „pravdu“ jedné strany, ale stále je to pravda, která musí být slyšet a vidět. Protože dokud pravda bude popírána, nikdy nelze dojít usmíření. A musíme – stejně jako Aida – každý den znovu vstát a tvořit náš společný svět, i kdybychom zažili jakékoliv trauma. Pokud se nevzdáme, pravda a spravedlnost budou nakonec vždy vítězit.

Quo vadis, Aida? Režie Jasmila Žbanić 2020. V kinech od 23. 9. 2021

Autor je teoretik umění a sekretář řádu milosrdných bratří