Rudé barvy zmizí ze Sněmovny. Necelými čtyřmi procenty hlasů komunisté završili oslavy stoletého výročí svého hnutí u nás. Tehdy jejich předchůdci založili Komunistickou stranu Československa, na kterou „moderní“ KSČM (ano, je to protimluv) ideově i personálně navazuje a s jejímž totalitním odkazem – který vzal život tisícům lidí v žalářích a táborech a desetitisícům pak znemožnil studovat, pracovat ve svém oboru nebo je donutil k emigraci – se opakovaně odmítala rozejít. Normalizační mentalita vyzařovala nejen z dikce a outfitů členů KSČM, ale hlavně z jejich chování. Pravidelně se scházeli u hrobu Klementa Gottwalda, vedli nechutné výroky o Miladě Horákové aj. Ještě že se alespoň někteří političtí vězni jejich odchodu nyní dočkali.

Zároveň je ale třeba mít na paměti, že je to moment do jisté míry jen symbolický. Pravděpodobná nástupkyně Vojtěcha Filipa sice dost možná doveze KSČM na konečnou, ovšem jejich volební potenciál se přelévá jinam. Retro uskupení evokující osmdesátá léta už dnes není schopné zaujmout, ale subjektů podporujících v lidech ty nejnižší pudy a nejhorší charakterové rysy je stále dost. Naštěstí ti, kteří chtějí společnost štěpit, se často rozhádají i mezi sebou, a tak skupinky antisystémové scény zůstaly většinou mimo poslanecké lavice. „Voda, zbabělost a chtíč si vždy hledají nejnižší bod,“ tvrdí norský spisovatel detektivek Jo Nesbo. Podobně budou hledat i extrémisté, i když asi už ne s rudou hvězdou.