Největším překvapením voleb byl triumf sociálních demokratů (SPD) s 25,7 %. Jejich kandidátovi, ministru financí Olafu Scholzovi, se podařilo vzkřísit stranu, která dlouho nedokázala vystoupit ze stínu oblíbené kancléřky, s níž vládla v koalici. Právě Scholze si v porovnání s protikandidáty – Arminem Laschetem z křesťanskodemokratické CDU/CSU a Annalenou Baerbockovou ze strany Zelených – nejvíce Němců přálo vidět v čele země. Pro ostatní dvě strany byly volby zklamáním: CDU/CSU dosáhla s 24,1 % nejhoršího výsledku v historii a Zelení, kterým ještě na jaře průzkumy dávaly šance na vítězství, skončili s necelými 15 % třetí, oproti posledním volbám si ale výrazně polepšili.

Německo letos zažilo něco, co už v Česku vnímáme jako naprosto běžné – negativní kampaň. Dosud strany a kandidáti před volbami mluvili hlavně o tom, čeho a jak chtějí dosáhnout, místo aby poukazovali na chyby a nedostatky svých soupeřů. Tentokrát však stály dlouho v popředí plagiáty v knize Baerbockové nebo Laschetův nevhodný smích na místě povodňové katastrofy. Přesto je s odstupem možné říct, že i letošní německé volby byly stále hlavně obsahovým střetem. Liberálové diskutovali s konzervatici, příznivci volného trhu se zastánci sociálního státu, v debatách se mluvilo o sociálních nerovnostech, daních, důchodech, ochraně klimatu. Spíše okrajovým tématem byla naopak migrace – snad i proto, že se příchozí uprchlíci postupně integrují do společnosti a noví téměř nepřicházejí. Výjimkou je populistická Alternativa pro Německo, která však oproti posledním volbám mírně klesla k 10 procentům.

CDU/CSU vládla příliš dlouho a po odchodu Merkelové by jí prospělo pár let v opozičních lavicích. Německo potřebuje modernizaci, tvrdili zastánci změn. Bude to stát spoustu peněz, mohli by to odnést lidé s nízkými příjmy – namítali ti skeptičtější. Ne náhodou si Němci zvolili právě Scholze. Oblíbený ministr financí reprezentoval jakousi střední cestu. Scholz nejvíce ze všech kandidátů připomínal odcházející kancléřku: stejně jako ona voličům říkal „znáte mě“ a sliboval jim změny provést opatrně a sociálně citlivě.

Klima tématem voleb

Z pohledu Česka, kde se o klimatu před volbami příliš nemluvilo, se může jevit nepochopitelné, proč právě toto téma hrálo tak výraznou roli. Několik nedávných průzkumů ale ukázalo, že klimatická změna je pro většinu Němců nejpalčivějším problémem současnosti a očekávají, že ho bude vláda řešit razantněji. Vyhlídky na další ničivé povodně, tornáda, sucha a miliony lidí prchajících z domovů ve stále méně obyvatelných částech světa je, zdá se, děsí víc než dočasné zdražení energií a další změny. Zelení chtějí lidem kompenzovat zdražení vyplácením energetické prémie, ovšem důslednější ochranu klimatu měly v programu téměř všechny strany.

Scholz to nebude mít při sestavování vlády jednoduché. Kromě opakování velké koalice s CDU/CSU, které obě strany odmítají, mu nezbývá než utvořit vládu se Zelenými a Svobodnými (FDP). Zatímco SPD a Zelení mají podobné priority, vyjednávání s FDP bude složitější. První dvě strany by chtěly více zdanit vysoké příjmy a majetky a peníze investovat do školství a ekologické infrastruktury, což FDP tvrdě odmítá. Pokud se stranám nepodaří najít společnou řeč, druhou šanci by mohl dostat Armin Laschet a jeho CDU/CSU. Laschet se po oznámení výsledků projevil jako někdo, kdo si příliš neumí přiznat prohru a urputně trval na tom, že při tak těsném výsledku může začít sestavovat vládu on sám. Většina Němců však nyní stojí za Scholzem. Jazýčkem na vahách tak budou Zelení a FDP.

Německo každopádně čekají změny, které předchozí vlády odkládaly. Příští rok země ukončí výrobu atomové energie, a pokud chce chránit klima, musí co nejdříve skončit také s výrobou energie z uhlí. To předpokládá masivní výstavbu obnovitelných zdrojů a řešení sociálních otázek, ať už jde o kompenzace zdražení energií nebo nové příležitosti pro uhelné regiony. Rostoucí nerovnosti, stárnutí společnosti, budoucnost práce v digitalizované ekonomice, další směřování Evropské unie a její vztahy se zbytkem světa – na budoucí vládu čeká mnoho náročných úkolů. I takto historické změny zřejmě proběhnou tak, jak je v Německu zvykem – opatrně, kompromisně a podle dlouhodobého fahrplánu. Jejich úspěch může být šancí i pro Česko, které je s Německem úzce spjaté ekonomicky i sousedsky.

Autorka je ředitelkou koučeské kanceláře německého vzdělávacího institutu Heinrich-BöllStitung se zaměřením na ekologii a demokracii