Tu otázku „co je víc?“ je zde důležité dát dohromady jak s osobním vztahem k danému světci, tak s objektivním pohledem. Tak nejdříve k prvnímu: pro pana Fridolína asi nabízí svatý Fridolín větší radost než svatý Lukáš. To, co někomu promlouvá do duše a je spojené s vděčností, je významné. Ale podle druhého smyslu, dokážeme-li být v nadhledu, je Lukáš evangelista a veledůležitá osobnost církve.

To přivádí k otázce: Copak se svatí poměřují? Jsou snad někteří menší, jiní větší? Máme-li třeba malé a velké proroky ve Starém zákoně, nejde jen o rozsah jejich textů, ale o vliv na dějiny spásy. Izaiáš je citovanější než Joel. Tazatel by také mohl položit pradávnou otázku, zda budeme všichni v nebi stejní. Ale jde přece o památku či svátek coby projev liturgie – a ta je nebeská!

Co je tedy víc? Určité nasměrování této odpovědi najdeme v liturgických kalendářích „celé“ (univerzální) církve a pak zase u národních tradic. Svatý Václav je hlavním patronem země české, ale toto postavení nemá v Polsku. Dokonce si někteří povšimli, že na území téže země máme určité světce odstupňované: třeba Hedvika má v diecézi ostravsko-opavské svátek, jinde je památka! Tím se samozřejmě neodměřuje větší či menší svatost. Světecké osobnosti jsou přece svatými jen proto, že v nich zvítězil a nadále žije jediný Svatý – Hospodin.

Toto téma zmínil i papež Pavel VI., když řekl: „Církev má přesná pravidla, ale ráda je upravuje. I když stanoví některé nezávazné památky, k závaznosti jiných povzbuzuje zase ty, kteří v milém světci chtějí Pána oslavit osobněji a po svém.“ A uveďme přirovnání. Jako se slova vyvíjejí – jediné Boží Slovo zůstává totéž – tak nemůžeme povědět, že jeden jazyk je důležitější než druhý (i když jedním hovoříme raději než druhým). Jaký je to ale pro nás svátek, když ve vzdálené zemi dostaneme možnost promluvit naším rodným jazykem!