Veronika Sedláčková, moderátorka Českého rozhlasu a TV Noe 

Stranu nebo koalici stran si vybírám podle programu. Pročítám zpravidla minimálně zkrácené verze, ale většinou se pouštím do plných znění stranických slibů. Hlavně proto, že před volbami vedu rozhovory s různými politiky a je pro mě důležité vědět, co konkrétního nabízejí výměnou za hlasy voličů. Bez toho bych se v roli novinářky necítila připravená. Kromě toho se rozhoduji i podle chování a jednání toho kterého politika nebo političky na veřejnosti. S mnoha z nich se z principu svého povolání setkávám i osobně a nevím, jestli je to výhoda, nebo nevýhoda. Někdy může zapůsobit například špatná nálada z jedné nebo obou stran, aby člověk získal mylný dojem. Tomu se snažím vyhýbat a oprostit se u voleb od osobních vjemů. Určitě využiju kroužkování. Můžu tak pomoci k poslaneckému mandátu lidem, kterým věřím, což je pro mě hodně důležité.

P. Marek Orko Vácha, etik a molekulární biolog 

Především: není jedno, kdo bude vládnout. K volbám je tedy třeba jít a volit nejlepší nebo alespoň nejméně špatný subjekt. Koho nevolit? Určitě ne komunisty, tradiční nepřátele katolické církve, zde se snad shodneme. Komunisté například bránili všemi silami obnovení Mariánského sloupu i náhradě ukradeného majetku. Podobně ČSSD se rozhodla vsadit na kampaň proti katolické církvi: billboard s rukou preláta s prstenem lačně se vztahující po měšci. Míněno tak, že ČSSD je proti navrácení církevního majetku, vzpomínáte? Snad se zde rovněž shodneme.

Pak jsou populistické strany, které z oněch „křesťanských hodnot“ vytáhnou tu jednu, kterou zvýrazní, a jinak jsou proti všem ostatním křesťanským hodnotám. Ty prosím taky ne, pokud nám jde o křesťanské hodnoty. Když bych měl jmenovat, tak mezi strany pro křesťana nevolitelné patří třeba Volný blok nebo SPD.

Můžeme mít jinak tisíc a jednu výhradu vůči Evropské unii, všechny alternativy jsou ale mnohem horší. Budu tedy volit pro Evropu a pro NATO. Když by to někoho zajímalo, tak budu volit Spolu.

Jiří Hanuš, historik, prorektor Masarykovy univerzity v Brně 

Nadcházející volby jsou pro mě relativně snadná záležitost. Jelikož kandiduje politická strana, jejímž jsem členem, budu volit ji – jinak by mé jednání bylo schizofrenní. Navíc tento politický subjekt vede můj dlouholetý přítel, kterému přeji vše nejlepší nejen v osobním životě, ale také v pracovním. To je o důvod víc volit právě toto politické uskupení.

Pokud bych si odmyslel tyto determinanty, které jsou ovšem zásadní, rozhodoval bych se podle své životní středo-pravicové politické orientace, podle racionálního zvážení, který z politických subjektů se dostane do parlamentu a může tudíž ovlivnit aktuální situaci, a podle svého negativního vymezení proti populistické a radikální politice všeho druhu. Obecně si myslím, že je nutné nyní volit změnu nejen proto, že jsem stoupencem střídání různých ideových politických směrů, ale aktuální situace mi přijde ještě mnohem závažnější. V těchto volbách se rozhoduje o zásadní orientaci České republiky, vnitřní i zahraniční. Hrozí, že se do správy státu a na vrcholné politické pozice dostanou lidé, kteří definitivně pohřbí směřování společnosti po roce 1989. Mám za to, že tyto volby jsou svrchovaně důležité. 

P. Tomáš Petráček, historik a teolog 

Prvním kritériem jsou skutky, tedy to, co jednotlivé strany a hnutí mají za sebou, jak naplňovaly své sliby a především podle toho, jak obstály v covidovém ohrožení se všemi dopady. Žel se jednoznačně ukázalo, že vláda markentingových populistů typu Andreje Babiše je doslova životu nebezpečná, protože u nás zbytečně zemřelo dvakrát více lidí, než je evropský průměr. Další četné škody (např. nejdéle zavřené školy) budeme objevovat a napravovat ještě dlouhé roky.

Křesťan by musel hodně pokroutit své svědomí, aby mohl volit strany založené na rozdělování společnosti a šíření nenávisti typu SPD nebo ohrožující základní pravidla demokracie typu oddělení politiky a byznysu a nezávislé role médií.

Klíčovým kritériem je ale plán, co se zemí do budoucna. I tady ztrácíme drahocenný čas, zatímco nám zbytek světa utíká při modernizaci ekonomiky a společnosti, schází skutečně chytré investice do vzdělávání, kultury a zdravotnictví. Tato země má obrovský potenciál, který leží ladem, a vyspělý svět se nám vzdaluje. 

Jiří Zajíc, pedagog, publicista a skaut 

Především, já už jsem dávno rozhodnutý. Zodpovědný volič by se neměl rozhodovat na poslední chvíli, nýbrž průběžně sledovat působení politických stran a hnutí. Pro mě jsou pak zásadní tato tři kritéria: Jsou v čele toho, koho volím, lidé, kterým můžu důvěřovat? Počíná si ten, koho budu volit, solidně a neagresivně s vědomím, že bude muset s dalšími stranami vytvořit funkční koalici? Neprosazuje nějaká extrémní stanoviska, je pro něj důležitá svoboda, ale i solidarita a spravedlnost? Dlouhodobě tato má kritéria splňovala KDU-ČSL. Tentokrát je to poněkud komplikovanější, protože tvoří volební stranu, kde je i TOP 09 a ODS, s nimiž jsem míval dost velké problémy. Ale situace je tak vážná s ohledem na nebezpečí, že si naši zemi dál bude privatizovat bezskrupulózní oligarcha, že – nijak nadšeně, ale racionálně – budu volit Spolu.

Irena Pulicarová, moderátorka TV Noe a divadelní režisérka 

V těchto volbách jde o hodně. Rozhodujeme o tom, zda naši zemi budou spravovat zodpovědní lidé, kteří uznávají a chtějí budovat právní stát, nebo opět ulpí v rukou člověka, který sice tvrdí, že se za nejrůznější výhody pro nás bude „rvát až do roztrhání těla“, přitom ale nejtěžší koronavirovou krizi využíval k prosazování takových opatření, která by pomohla zamést jeho kauzy pod koberec. Já budu volit koalici, která před volbami neláká na zvyšování rodičovské a důchodů, přičemž by mlčela o nebezpečně rostoucím státním dluhu. Budu volit uskupení, které nás pod heslem vlastenectví nepovede do ruského a čínského područí. Budu volit strany, které vnímají, že jsme součástí Evropy, a které pracovaly a pracují na tom, abychom byli aktivními a zodpovědnými členy evropského společenství. Budu volit takové strany, které považují zdravou krajinu a klima za podstatné hodnoty. A budu volit koalici, která respektuje život od počátku až do přirozeného konce, která si váží rodiny a manželství a která chápe církev jako důležitou součást občanské společnosti.