Mezinárodní tým odborníků z Česka a Brazílie spolupracoval na zadání několik měsíců. Navázali na bádání profesora Emanuela Vlčka, který v 80. letech lebku sv. Ludmily podrobně zkoumal. „Z obličejové části se dochovalo velmi málo, pan profesor proto vytvořil jen profil jejího obličeje, který ale přesně sedí s naším modelem,“ pochvaluje předchozí práci člen současného týmu a geoinformatik Jiří Šindelář. Z výzkumů profesora Vlčka využili antropologický posudek, rentgenologické vyšetření a získali i dobrou představu o zdravotním stavu kněžny. Dalším zdrojem informací byly výsledky moderních analýz kosterních ostatků nejstarších Přemyslovců z Pražského hradu, Ludmiliných příbuzných.

Software pro chirurgy

K rekonstrukci tváře bylo nejprve potřeba podrobně nasnímat lebku sv. Ludmily, která je součástí Svatovítského pokladu. Díky nejnovější technice s vysokým rozlišením ji bylo možné nafotit i přes textilii, která ji chrání. Vznikly tisíce snímků, ze kterých pak tým pomocí speciálního softwaru vytvořil model obličeje sv. Ludmily. Češi spolupracovali se světově uznávaným specialistou na rekonstrukci obličeje (např. po úrazech), designérem Cícero Moraesem z Brazílie. Jeho software se využívá i v lékařství, třeba v plastické chirurgii; u historických prací v oboru je asi nejznámější jeho model tváře sv. Antonína z Padovy.

„Rekonstrukce obličeje je především vědecká práce, prostor pro uměleckou licenci je minimální,“ vysvětluje Jiří Šindelář. Z lebky lze totiž vyčíst jednoznačné informace o úponech jednotlivých svalů, díky tzv. „metodě měkkých tkání“ jde pak určit, jaká tloušťka tkáně byla na kterém místě. Nos lze vytvarovat podle výčnělku nosní kosti. Kreativitu tak mohl tým využít jen u odstínu pleti či barvy očí. „Díky DNA analýze blízkých synů sv. Ludmily (Spytihněva I. a Vratislava I.) ale víme, že měli modré oči a nazrzlé vlasy. Proto jsme i u Ludmily zvolili světlé oči,“ dodává Šindelář pro KT.

Za dva roky si bude pražské arcibiskupství připomínat 1050 let od založení samostatného biskupství, a proto uvažuje o rekonstrukci podoby dalších českých patronů – sv. Václava a sv. Vojtěcha.