14. 9. 2021
|Klasický, a přece opět nový – takový je Cyrilometodějský kalendář na rok 2022, který právě přichází na knihkupecké pulty. A s ním 300 stran poutavého a poučného čtení.
Jak je už pravidlem, tento novodobý nástupce starých čtecích kalendářů shrnuje praktické informace o datech a svátcích i kontakty na tuzemské církevní instituce, a především nabízí výběr prózy i poezie, beletrie i publicistiky z toho nejlepšího, co přináší současná křesťanská scéna i desetiletí tradice. Dvanácti měsíci nadcházejícího roku provede salesián P. Zdeněk Jančařík se svým autorským dvanácterem portrétů „Lidí, kteří jej v životě oslovili“ a dokumentární fotograf Karel Cudlín. „Najdeme zde třeba Cudlínův ikonický snímek Václava Havla při vojenské přehlídce na Pražském hradě v den jeho zvolení prezidentem v prosinci 1989. Nebo vyfotil člověka s dřevěným kostelem, který si vlastnoručně postavil,“ láká k listování náš redakční kolega editor Jan Paulas, který – už po dvaadvacáté v řadě – Cyrilometodějský kalendář společně s Renátou Holčákovou a Josefem Palou připravil. „Své snímky v kalendáři Cudlín také stručně komentuje, kdy a za jakých okolností vznikly,“ dodává Paulas.
Třetím průvodcem je pak známý velehradský sochař a výtvarník Otmar Oliva, autor liturgických prvků v řadě kostelů doma i v zahraničí včetně Vatikánu či třeba sochy sv. Zdislavy v jejím rodném Křižanově. Přebal kalendáře krášlí detail jeho univerzitního žezla, publikaci otevírá několik barevných fotografií novějších děl, která ukazují Olivovu všestrannost: křtitelnice pro kostel Pražského Jezulátka, zvonice v Tatrách, chanukový svícen pro brněnské kapucíny, relikviář sv. Zdislavy či loňská pamětní deska Akce K pro Velehrad. A průběžně mezi stránkami narazíme na Olivovy kresby z komunistického vězení, kde byl držen v letech 1979–1981. Otmar Oliva oslaví 19. února 70. narozeniny a u té příležitosti v kalendáři bilancuje dlouhým rozhovorem.
„S Otmarem Olivou se znám už od 90. let, kdy jsem s ním dělal první rozhovor pro KT o jeho práci na papežské kapli Redemptoris Mater,“ ohlíží se Jan Paulas. „Nyní jsem se ale dozvěděl spoustu věcí z jeho života, o kterých jsem neměl tušení. Třeba o jeho tatínkovi, kterého komunisté zavřeli a později emigroval. Nově jsem také zjistil, jak vznikaly Otmarovy vězeňské kresby a jak se dostaly ven,“ dodává editor. Některé z nich byly publikovány v knize svědectví vězňů minulého režimu Bytem v hrůze (Ottobre 12, 2002). „Když mi Otmar předával fl ashky a CD se svými výtvarnými díly, na jednom z nich jsem našel právě tyto kresby i ty, které udělal až po návratu z vězení jako součást terapie, protože si tam skutečně prošel malým peklem. Hned mi bylo jasné, že součástí kalendáře musí být i dvanáct ukázek těchto kreseb,“ vzpomíná Jan Paulas.
Jako „oslavenci“ jednotlivých měsíců nadcházejícího roku se objevují papež Benedikt XV., básník Jan Skácel, stavitel Kryštof Dientzenhofer, diplomat a překladatel František X. Halas nebo zpěvačka a chartistka Marta Kubišová.
Potěší vzpomínky bratří Jiřího a Daniela Reynkových na opata Tajovského, myšlenky františkánského teologa P. Richarda Rohra, příspěvky Miloše Doležala či básně Marty Veselé Jirousové.
Dostane se i na méně známá jména. „Jsou to třeba texty dvou právníků Josefa Holcmana a Pavla Vacka. Ten první vypráví příběh o poctivém vinaři v nepoctivých dobách. Vacek pak přispěl šesti neotřelými fejetony,“ vybírá editor Paulas a připojuje: „Spisovatelka Ludmila Klukanová píše o rodné vesnici biskupa Josefa Hloucha a její syn Petr o pohnutých osudech rodné vsi parašutisty Jana Kubiše. Marcela Neužilová zase humorně vzpomíná na svou ‚zázračnou‘ cestu na Západ ještě v době komunismu a Marie Knotková přispěla krátkými příběhy psanými v čase pandemie. A takových autorů je tam řada.“ Mezi ukázkami z tvorby zahraničních literátů pak Jan Paulas vyzdvihuje prózy norského spisovatele Roye Jacobsena. „Ve svých knihách líčí osudy rybářské rodiny žijící osaměle na malém ostrově u Norska, jejich zápasy s přírodními živly a jiná dramata, ale i každodenní život. Jacobsen umí vyprávět bez zbytečných slov, žádná užvaněná beletrie – umět takhle psát!“ uzavírá editor.
Cyrilometodějský kalendář 2022 (Katolický týdeník 2021)