Již léta jezdím sloužit na Manželská setkání (MS) jako jeden z kněží. Tuto iniciativu si páry na pomoc svým manželstvím kompletně pořádají samy, my kněží jsme tu jen podpůrnou službou. Je to krásný projekt a místo, kde se dá zažít zdravá církev. Snad proto, že je to celé v rukou skvělých velkorysých laiků.

Aby manželství fungovalo, mezi partnery musí být živá určitá témata. Je jich asi deset, jako priority, odpuštění, uvědomění si rozdílů mezi mužem a ženou, správný způsob komunikace, vyjadřování a uspokojování osobních potřeb, vzájemné projevování pozorností, prožívání sexuality nebo třeba možnost vyjadřovat pocity či emoce – téma, k němuž se ještě vrátím. Na každé je půlden času.

Je zřejmé, že mnohá z témat souvisí s tím, co jsme prožili v dětství, s čím jsme do manželství přišli, z jakých rodin pocházíme, jak to mezi sebou měli naši rodiče, jak nás naše vztahy s nimi a sourozenci poznamenaly, čím nás tedy do života v pozitivním i negativním smyslu „vybavily“. Zvlášť patrné je to u tématu „pocity“, neboť emoce jsou naše skryté energie, rychlejší než naše myšlenky.

Každé z témat je představeno párem, který už MS absolvoval vícekrát a troufne si na jeho prezentaci. Nikdy nejde o „odborníky v oboru“, byť si pár dané téma trochu „nastudovat“ musí. Spíše než o odbornou přednášku jde pak totiž o svědectví, jak se oba s obsahem tématu „perou“ a spolu ho prožívají a jak se během jejich manželství vyvíjí. Proto zde zaznívají velice silná svědectví, odhalující spoustu skrytých rodinných traumat, zápasů, malých i velkých proher a vítězství, prostě ukazující manželství jako neskutečně krásné i mnohdy bolestné dobrodružství, což je ovšem zároveň všem tou největší katarzí i osvobozením.

A teď ta úžasná přednáška o pocitech. Neexistují tzv. negativní a pozitivní emoce, to je rozlišování přímo škodlivé. Strach, stejně jako zlost a hněv náš život ve skutečnosti chrání a napřimují, smutek nás postupně uzdravuje a radost není třeba dál komentovat. Jde přece vždy o oslavu života.