Karlovarská soutěž v letošním roce nabídla silnou kolekci různorodých filmů – deset hraných a dva dokumentární. Absolutním vítězem festivalu se stal srbský koprodukční snímek Strahinja, v němž režisér Stefan Arsenijevič vynalézavě aktualizoval srbskou středověkou poému o šlechtici neúnavně hledajícím svoji unesenou manželku.

Snímek věnující se aktuálnímu problému uprchlíků v Evropě je realistickou, drásavou, ale zároveň nevydírající sondou do několika dní života ghanského manželského páru, který místo ve vysněném Německu již delší dobu pobývá v srbském utečeneckém táboře. Ekumenická porota označila příběh natočený za účasti skutečných migrantů ve všech menších rolích za „velký humanistický milostný příběh, nabízející přesné dokumentární svědectví obohacené o nadčasovou poezii“. Strahinja podle porotců nabízí zamyšlení nad krajní podobou lásky překračující své vlastní potěšení ve prospěch svobody milovaného člověka. Nebojácné putování ghanského hrdiny dnem i nocí sychravou krajinou zimní Evropy kromě ekumenické poroty, jejímž českým členem byl letos i bývalý synodní senior ČCE Joel Ruml, zaujalo také porotu Europa Cinemas Label. Na slavnostním závěrečném večeru pak získala zvláštní uznání za svoji kameramanskou práci na tomto filmu Jelena Stanković, režisérova manželka; za výkon v hlavní mužské roli byl oceněn představitel titulního hrdiny – francouzský herec Ibrahim Koma; a nakonec na pódium Velkého sálu hotelu Thermal dorazil i režisér spolu s producentem Strahinji, aby převzali nejvyšší trofej – Křišťálový glóbus.

Zaujaly i jiné snímky. Dvojího zvláštního uznání se dostalo debutující režisérce a autorce scénáře Sonje Tarokić za intenzivní drama Sborovna. Chorvatský provokující portrét výchovné poradkyně, která obětavě hledá spravedlnost a možnost dobrého rozvoje dětí i učitelů uvnitř regulemi svázané instituce, vyzdvihla jak porota hlavní, tak ta ekumenická. Ta film označila za „energický, univerzální a povzbudivý hold všem učitelům světa“.

Bodovaly i české filmy

Letošní ročník festivalu přinesl snad nenápadnou, ale významnou změnu: jak hlavní soutěže, tak soutěže „Na východ od Západu“ se účastnily nejen snímky hrané, ale i dokumentární, které dosud měly v Karlových Varech svoji vlastní sekci. A právě dva české dokumenty oslovily poroty obou soutěžních sekcí. Hlavní porota udělila Zvláštní cenu poroty (druhou nejvýznamnější trofej festivalu) československému dokumentu Eriky Hníkové Každá minuta života. Autorka v něm sleduje slovenské manžele, kteří svého malého syna vychovávají podle extrémně ambiciózní kamevédy – způsobu výchovy zaměřeného na intenzivní rozvoj pohybových a intelektuálních schopností dítěte.

Zvláštní uznání poroty „Na východ od Západu“ pak získal strhující debut Adély Komrzý Jednotka intenzivního života, ukazující práci vedoucích oddělení paliativní péče Všeobecné fakultní nemocnice v Praze: dojemné, otevřené a překvapivě povzbudivé zamyšlení nad etikou péče o umírající, které je k vidění v kinech již od čtvrtka tohoto týdne.

S nadsázkou řečeno bylo vítězství Strahinji mohutné a jednoznačné, nicméně – možná paradoxně – je to i na škodu. Divák neznalý karlovarské soutěže může snadno nabýt dojmu, že film ověnčený pěti cenami kvalitou značně převyšoval snímky ostatní. Je škoda, že u hlavní poroty vyšlo naprázdno třeba silné, civilně natočené drama z iráckého Kurdistánu Zkouška, případně výrazné české snímky Atlas ptáků Olma Omerzua či výjimečně soustředěná intimní studie Václava Kadrnky Zpráva o záchraně mrtvého. Dva posledně jmenované filmy alespoň s jistotou uvidíme v našich kinech – a doufejme, že vítězného Strahinju také.

Autor je dramaturg Televize Noe a filmový kritik.