31. 8. 2021
|Jak se vyrovnat s přeložením našeho oblíbeného kněze?
Především je třeba říci, že personální změny ve farnostech jsou motivovány úsilím zajistit řádnou správu všech farností diecéze. Vždy se je snažíme důkladně promyslet, aby negativní dopad na kněze i farníky byl co nejmenší. Přesto se tento proces neobejde bez bolesti a je doprovázen jistým druhem smutku: Proč právě já? Proč zrovna kněz z naší farnosti? Každé loučení, kterému předcházel dobrý a častokrát velmi osobní vztah, je bolestné a těžké, ale náš život se bez nich neobejde. Vzpomeňme na emoce, které provázely náš odchod na střední či vysokou školu, na „vylétání z rodinného hnízda“ po svatbě apod. Nebývá to snadný krok, ale víme, že musí nastat, jinak by člověk na svém původním místě nějak přerostl. Nezbytnost a prospěch takového kroku často doceníme až se značným odstupem.
Myslím, že podobně to platí i pro kněze ve vztahu k farnosti, v níž se cítil dobře a byl věřícími příznivě přijímán. Tento bolestný krok je důležitý, aby dotyčný mohl růst a aby mohli dozrávat i jeho farníci. Vyrovnání se s odchodem potřebuje čas, ale vůbec nemusí znamenat jenom ztrátu, naopak může být příležitostí pro vděčnost. Svatý Augustin říkal: „Nebuďte smutní, že jste s tímto člověkem žili jen tak krátkou dobu, ale buďte vděční za to, že jste se mohli poznat a setkat.“
Každoroční změny v působení kněží provázím modlitbou a budu v tom pokračovat i v duchu tohoto dotazu, tedy aby se farníci dokázali vyrovnat s odchodem oblíbeného kněze. Současně vždy prosím za to, aby byl přijat i nově příchozí kněz a podařilo se mu oslovit a přivést ke Kristu ty farníky, kteří na tento impuls čekají. Když tento úmysl podpoří i farníci, věřím, že i zprvu spíše nevítaná změna může přinést dobré a užitečné plody.
JOSEF NUZÍK, Mons. pomocný biskup a generální vikář olomoucké arcidiecéze