31. 8. 2021
|Bůh v mém životě
Mnohokrát se mi při cestování stalo, že jsem byla v časové tísni a prosila jsem Boha o pomoc. Hlavně při cestách vlakem, kdy nebylo jisté, zda stihnu přestoupit, koupit si lístek a podobně. Zvláště prázdninové cesty s malými dětmi, kdy člověk musí tahat i spoustu zavazadel a je na všechno sám, nejsou jednoduché. A častokrát všechno dobře dopadlo! Tedy, nevzpomínám si na žádnou událost, kdy bych zůstala „na holičkách“.
Před nedávnem se mi stala ale zvláštní příhoda, kdy jsem naopak já byla v roli toho, kdo jinému pomohl. Ale přesto jsem to nebyla já! Byl to anděl strážný, který mě vedl. Tentokráte jsem jela sama, bez dětí, a nemusela proto nikam běžet. Přesto, když se vlak blížil do stanice, z nějakého nevysvětlitelného důvodu jsem se rozhodla stoupnout si do fronty k výstupním dveřím. A hned jsem si všimla značně nervózní starší paní, která pokukovala po hodinkách. Protože náš vlak měl zpoždění, bylo pravděpodobné, že musí přestupovat a je v časové tísni. Dali jsme se do rychlé řeči a paní mi sdělila, že jede na Plzeň, ale neví, ze kterého nástupiště. Přitom už hlásili, že „její rychlík“ je připraven k odjezdu!
Šlo doslova o sekundy. V mžiku jsem vytáhla mobil z kapsy a našla aplikaci, jež umí zobrazit „odjezdové cedule“, které jinak visí u pokladen v nádražní hale. Internetové spojení bylo ale pomalé, paní už bezradně utíkala k hale (ta byla opravdu daleko), když se můj telefon „probudil“ a já na paní zavolala: „Páté nástupiště, jede vám to z pětky!“ Otočila se a utíkala tím směrem, snad vlak stihla.
Myslím, že mě „ponoukl“ anděl strážný. Běžně totiž z vlaku nespěchám, pokud nemusím. V klidu sedím a vystupuji mezi posledními. Ale teď jsem najednou šla mezi spěchající a našla onu paní, které jsem snad pomohla. Díky Bohu za to.
Čtenářka Marie K.
Máte pocit, že Bůh zasáhl i do vašeho života? Napište nám o tom na adresu redakce nebo na e-mail sekretariat@katyd.cz.