V samotném Kábulu uvízl jezuita indického původu P. Jerome Sequeira, hlava řádové misie v zemi. Nechal ji tam založit papež Jan Pavel II. roku 2002, krátce po americké invazi, s nadějí, že zde vznikne místní církev. Kněz popsal pro Vatican News chaotickou atmosféru posledních dní na kábulském letišti: „Podařilo se mi dostat se k druhé letištní bráně, ale pak začali tálibánci střílet do vzduchu, aby měli dav pod kontrolou.“

Jezuitská služba uprchlíkům, která zde dosud působila ve školství, už nepracuje. „Všichni jsou doma a v komunitách,“ napsal další ze dvou indických jezuitů, „lety jsou zrušeny a my jsme závislí na dohodách mezi OSN a Tálibánem.“

Křesťané jsou v zemi přítomní od starověku, nyní jich tam žije sedmitisícová menšina včetně asi 200 katolíků, mnozí v dlouholetém utajení. V zemi je jediný kostelík, resp. kaple. Mezinárodní organizace Církev v nouzi nyní předpovídá „temnou budoucnost náboženské svobody“ v zemi. Hlava afghánské katolické misie, italský barnabita Giovanni Scalese v rozhovoru pro Vatican News v půlce srpna uvedl: „Žijeme v obrovské zlé předtuše, v očekávání, co přijde.“

Jediná kaple v celé zemi

Itálie jako první ze západních zemí uznala v roce 1919 nezávislost Afghánistánu a za to směla na svém diplomatickém zastoupení v Kábulu zřídit kapli pro zahraniční katolíky, jak píše deník Avvenire. Ta je dosud tím jediným kostelíkem v zemi. První kněz sem přišel až v roce 1931, kdy misii papež Pius XI. svěřil barnabitům (misionářům sv. Pavla). V Afghánistánu od 90. let slouží i Caritas Italiana, která zde podporuje stavby škol, tradičních obydlí, péči o nemocné nebo rehabilitační programy. V zemi se zatím zdržují také čtyři řeholnice z řad Misionářek lásky Matky Terezy, které tam slouží od roku 2004.

Hnutí Tálibán ovládalo zemi už v letech 1996–2001. Světoví politici se opět obávají násilí a porušování lidských práv, zvláště těch ženských. A OSN varuje před humanitární krizí: podvýživou je ohroženo 14 milionů ze 38 milionů obyvatel, z toho dva miliony dětí.

Biskupské výzvy v USA i Evropě

Těm, kteří se obávají o budoucnost své země pod vládou Tálibánu, a zejména těm, kdo dvacet let nasazovali život ve spolupráci s armádami NATO, by měly pomoci západní země – apelují biskupové Spojených států. Biskupové Mario Dorsonville a David Malloy, předsedové Komise pro migraci a mezinárodní spravedlnost a mír při Biskupské konferenci USA, vydali prohlášení, v němž žádají americkou vládu, aby „jednala s maximální naléhavostí a se zvážením všech způsobů záchrany životů“. A doplňují, že katolické organizace, které vládě v minulosti pomáhaly s přijímáním afghánských uprchlíků, budou k dispozici i nadále. „Spolu s papežem Františkem se modlíme za mír v Afghánistánu,“ uzavírají biskupové.

Předseda Německé biskupské konference Georg Bätzing vyjadřuje „pobouření z rozsahu utrpení a z bezmocnosti těch, kteří byli připraveni o budoucnost“. Vyzývá EU, aby přijala uprchlíky. O pomoc Afgháncům a zjednodušení byrokracie prosí také irští biskupové – má to být podle nich „politická priorita“. Země už přislíbila přijetí 150 lidí v rámci Irského programu ochrany uprchlíků.

Dvacet let zde působí i česká organizace Člověk v tísni, pomáhá stavět infrastrukturu i se zemědělstvím. Nyní vyhlásila sbírku SOS Afghánistán.