KNIŽNÍ TIP Zdeňka A. Emingera

Z angličtiny ji skvěle přeložil Jan Spousta. S touto Rohrovou prací o necelých šedesáti stranách se to má jako s jeho dřívějšími texty: zjišťujete, že o Bibli uvažujete podobně jako on, že vám mnohé z toho, co Rohr píše, je bytostně vlastní a že to, jak se vás text dotýká, ve vás na prvním místě vyvolává radost a dodává vám klid, útěchu a naději. Kudy se Rohr, ač není profesí biblista, ve svých reflexích vydal? Existuje něco jako jeho vlastní hermeneutický styl?

Autor jde ve stopách církevní „velké tradice“, v níž se jednotliví teologové a světci nořili do tajemství Písma, aby z něj pro sebe, pro druhé a pro církev vyzískali to, jak a čím Bůh hovoří k člověku daného historického a kulturního údobí. Rohr zároveň odezírá z díla těch, od kterých se učil: od Ježíše, Františka z Assisi, Terezie z Lisieux, Martina Luthera a z teologie osvobození. Nebojí se, že by se ve svém studiu a výkladu Bible dostal „na šikmou plochu“, neboť „strach, že se ocitneme na údajné šikmé ploše, se zdá být tou šikmou plochou samotnou“. Je si vědom, jaké poklady jednotliví vykladači Písma pro nás čtenáře objevili. Zároveň ale ví, že se výklad Bible nesmí zastavit u poznání, které o Knize knih měly v minulosti velké postavy katolického, pravoslavného či protestantského okruhu. Boží slovo je živé, a tak se nedá spoutat sebelepším lidským výkladem.

Rohr není od reality odtržený badatel, který by nevěděl, jaké těžkosti mají občasní i každodenní čtenáři Písma, a to nejen nad texty, které jsou teologicky náročné a bohaté na metafory a symboly a které se nám v našem současném světě těžko chápou. Umí proto dobře vysvětlit, co Bible v určitých příbězích a perikopách neříká, a co naopak tvrdí, i když se to právě někomu třeba příliš nehodí.

Centrálním motivem knihy je „zacházet s Biblí tak, jak s ní zacházel Ježíš“. Jaký tedy byl Ježíšův „způsob a styl používání jeho vlastních židovských Písem“? V čem byl jedinečný? Rohr s určitou nadsázkou píše, že si Ježíš s Biblí „lehce pohrával“. Co tím chce říct? Ježíš si v diskuzi s židovskými učenci vybíral z Písma verše nebo jen jednotlivé věty, u nichž odhaloval jejich skutečný smysl, a to nejen ve vztahu k přítomnému okamžiku, ale zvláště ve vztahu eschatologickém, který se týká naší věčné budoucnosti. „Tahle jeho neustálá troufalost,“ píše o Ježíši autor, „jistě byla právě tím, co způsobilo, že ho kněží, písmáci a učitelé Zákona zabili.“ Není to přehnané? Nezdá se mi, uvážíme-li navíc, jak velké otřesy způsobil později výklad Písma velkými osobnostmi církve, a zvláště pak v čase od vzniku vědecké biblistiky.

Ta nám v respektovaných citlivých překladech Písma často vůbec poprvé ukázala hloubku Božího slova, které bylo téměř tisíc pět set let dostupné jen malé skupině vzdělanců umějících latinsky, hebrejsky a řecky.

Provokativní Rohrův pohled na Bibli, kterou bychom měli číst jako Ježíš, není zraňující. Zve nás k novému čtení textů, které jsme doposud chápali jen dvourozměrně. Číst Bibli Ježíšovýma očima znamená prvně pochopit, kdo to Ježíš je. A chápat napříště Bibli jako pramen stále nové a čerstvé vody, kterou se nikdy nemusíme bát pít.

Richard Rohr: Číst Bibli jako Ježíš (Barrister & Principal 2021)

O autorovi| Autor je teolog