Josef Dolák OP, novic, bratr ve formaci 

Svou láskou k Bohu a bližním, kterou projevoval tak, že trávil dny s lidmi, aby jim hlásal radostnou zvěst evangelia, a noci s Bohem, aby v něm načerpal sílu po namáhavé práci pro spásu duší. Tento muž byl schopný doslova umřít vyčerpáním od evangelizace, což se stalo vzorem i pro mou životní cestu. Také se nikdy nepovyšoval nad druhé a všechny členy řádu – včetně sebe – pokládal za sobě rovné. Inspirovala mě i jeho pohotovost, s níž dokázal nadčasově reagovat na potřeby své doby. Bratrem dominikánem jsem se rozhodl stát proto, že mě naplňuje styl života založený na bratrství, studiu, modlitbě a kázání. Zároveň se mně líbí, že naše spiritualita je tak univerzální, že si u nás každý může najít svoje místo.

Dagmar Ester Kopecká, laické sdružení sv. Dominika 

Dominik mě dodnes inspiruje tím, jak prostě a geniálně propojil prvky, jež se my tak klopotně snažíme sladit a často je mylně pokládáme za protikladné: rozum a víru, modlitbu a činnou lásku, studium a kontemplaci, svobodu a věrnost povolání, seberealizaci v tom pravém pozitivním smyslu a bytí „pro“, pro Druhého a pro druhé. A přitom nevytvářel nějaký složitý sešněrovaný systém, v němž by nakonec zákony a litera umořily Ducha. Vlastně „jen“ nově uchopil a věrně a důsledně zachovával evangelijní zákon ustanovený Kristem, zákon blahoslavenství, vepsaný do našich srdcí Duchem Svatým. Proto při pohledu na bídu světa nepropadal zoufalství, tváří v tvář překážkám neztrácel odvahu a nacházel nové cesty a nečekaná řešení, proto mohl svědčit o naději a radosti, která nepřestává objímat Kristův kříž.

Bernadeta Prášková OP, Česká kongregace sester dominikánek 

Na samém začátku to byl vlastně sv. Dominik Savio. O jeho životě nám četl pan kaplan v náboženství, bylo mi tenkrát sedm roků. Moc jsem si nepamatovala jeho životopis, jen ve mně zůstalo jméno sv. Dominika, a tak jsem se rozhodla vstoupit k dominikánkám. Když jsem pak poznala naše sestry a přečetla si knihu o sv. Dominikovi ze Španělska, zaujala mne jeho touha po spáse duší. Dále mne oslovovalo Dominikovo prodlévání v modlitbě a naslouchání, různé způsoby modlitby, zapojení těla do modlitby, rozhovory s lidmi na základě rozjímání a soucit s chudými, vyjádřený konkrétními skutky. Přestože mě původně přitáhl jiný Dominik, ztišení se před/s Bohem pro spásu duší a následná blízkost lidem pro mne byla a stále je rozhodující.

Ludvík Grundman OP, kněz kazatelského řádu, působí v Plzni 

Získává si mě vlastně celý život, protože se ho učím znát stále lépe. Úplně nejdřív si mne získal svou „nenápadností“, protože mi přišlo, že je méně známý než sv. František. A posléze také tím, že řád, který založil, vlastně není „jeho“ – byť se nám lidově říká „dominikáni“, oficiální název zní „bratři kazatelé“, jak si on sám přál. Dominik nechtěl zakládat něco „svého“, ale následovat život apoštolů tak, jak ho chápal. Svým nástupcům nechal velkou svobodu, kam bude řád směřovat, a snad právě téhle jeho schopnosti upozadit se a svěřit zodpovědnost ostatním si cením nejvíce.

Růžena Vučková OP, mniška kazatelského řádu z Prahy-Lysolají 

Byla jsem pokřtěná v osmnácti letech a ještě před křtem jsem věděla, že mě Bůh volá k řeholnímu životu, i když jsem nevěděla kam. Protože jsem měla vždycky ráda děti, představovala jsem si, že budu pracovat s nimi. Moje kmotra chtěla vstoupit k bosým karmelitkám a mně to připadalo jako šílenství. Všechno se změnilo poté, co jsme s naším společenstvím absolvovali seminář obnovy v Duchu Svatém. Najednou jsem zatoužila odejít do ústraní a modlit se. Že bych se také zbláznila, jako moje kmotra?

Řešily jsme to s kamarádkou, mojí pozdější spolusestrou, která rovněž hledala své místo v životě. Společně jsme probíraly všechna pro a proti. Byla to ona, kdo mi dal přečíst životopis sv. Dominika od P. Vladimíra Koudelky OP (jednoho z nejlepších historiků dominikánského řádu), který ji tenkrát velice oslovil. Na mě zapůsobil také tak: Dominikův soucit s lidmi – až k pláči s těmi, kteří trpí, ať už nouzí tělesnou, nebo duchovní; jeho laskavost, milosrdenství a péče o bratry (v noci je chodil přikrývat, aby jim nebyla zima); jeho charismatická modlitba celým tělem, zkrátka hluboká lidskost a pravdivá zbožnost, která na sebe neupozorňuje – to bylo to, co mě přitáhlo. Jsem v řádu už třicet dva let a jsem v něm nesmírně šťastná.