Svátek sv. Brigity Švédské (23. července)

Sever Evropy je vskutku jiný. Slovy Karla Čapka: „Příroda zelená jako nikde, bohatá vodami, překypující loukou a stromovím, jiskřící rosou a zrcadlením nebes, pastorální a hojná, mírná a požehnaná příroda severu.“ A co si zapsal jezuita P. Lízna u hrobu švédské světice? „Z okna koupelny jsem viděl nádherné jezero, mystický kraj. Dlouho jsem nemohl usnout. Ráno jsem vstal a minutu před devátou hodinou jsem poklekl u ostatků sv. Brigity. Pláču. Modlím se až do dvanácti hodin.“ A kardinál Vlk po návštěvě papeže Františka ve Švédsku? „Je to zázrak. Tolik církví se shodlo, hovořily jedním hlasem.“

Sv. Brigitu Švédskou jsem potkal jako předškolák. Babička měla její tzv. hodinky (patnáct modliteb, které světice sepsala). Projevil jsem neochabující zájem. „Odkud to máš?“ ptal jsem se. „Vychovávaly mne sestry v klášteře, daly mi je,“ odpověděla mi. „A jaké to tam bylo?“ vyzvídal jsem dál. „Ráno když jsme se umývaly, musela jsem rozbít led. Voda přes noc zmrzla.“ Nebyl jsem ale ponechán svým trudným myšlenkám, babička mě vzápětí pohladila.

Sv. Brigita Švédská byla slavná. Osobně ji znal i Otec vlasti, Karel IV. Dopisoval si s ní, byl přítomen i ve zjeveních, která jí Bůh daroval. Evropsky uvažující Češi se postavili na její stranu a šířili List proti křivým žalobcům nejsvětějších zjevení sv. Brigity. A nebyl to nikdo jiný než věhlasný Tomáš Štítný, který Zjevení přeložil do češtiny. Sám doporučuje číst její spisy „v těchto zlých posledních časech“.

Se svým manželem proputovala celou Evropu i Svatou zemi. Vychovala ve šťastném manželství osm dětí, včetně Kateřiny, budoucí světice. Nebyla považována za pohodlnou osobu. Ve svých promluvách na ulici vytýkala prelátům pohoršlivý život. Její spisy tvoří svého druhu jedinečnou mystiku. Kristu klade směle do úst tato dojemná slova: „Moji přátelé, miluji své ovce tak něžně, že kdyby to bylo možné, chtěl bych pro každou z nich zemřít mnohokrát stejnou smrtí, kterou jsem podstoupil kvůli vykoupení všech.“ Dodnes se na ni odvolávají zakladatelé křesťanských hospiců, které jsou otevřeny lidem všech národů, ras a vyznání. Brigita zemřela 23. července 1373 v Římě v 70 letech. Později její tělo spočinulo ve švédské Vadsteně.

Když v roce 1344 po dvaceti osmi letech manželství sv. Kateřina Švédská ovdověla, věnovala se dále duchovnímu životu a založila řeholní společenství – Kongregaci sester Nejsvětějšího Spasitele (brigitky).