Vnořujeme se postupně do listu Galaťanům. Viděli jsme, že se tito křesťané dostávají do sporu o to, jak prožívat víru. Pavlův záměr je zcela jasný – je třeba znovu potvrdit novost evangelia, kterou Galatští přijali z jeho kázání, aby si budovali pravou identitu, na níž mohou založit svou vlastní existenci.

Pavel je hlubokým znalcem Kristova tajemství. Od samého počátku svého dopisu se neřídí nízkými argumenty, jaké používají jeho odpůrci. Apoštol míří vysoko a také nám naznačuje, jak se chovat, když dojde ke konfliktům uvnitř společenství. Teprve na konci listu je jasně řečeno, že jádrem vyvolaného sporu je obřízka, tedy hlavní židovská tradice. Pavel se rozhodl jít hlouběji, protože v sázce je pravda evangelia a svoboda křesťanů, která je jeho nedílnou součástí. Nezastavuje se na povrchu problémů a sporů, což nás často svádí – v klamné snaze najít rychlé řešení – dovést všechny k souhlasu prostřednictvím kompromisu. Pavel miluje Ježíše a ví, že Ježíš není člověk-Bůh kompromisů. Píše tedy: „Snažím se teď, abych získal přízeň u lidí? Anebo u Boha?“ Neusiluje o smír s každým. A pokračuje: „Což se ucházím o to, abych byl pěkný u lidí? Kdybych ještě i teď chtěl být pěkný u lidí, nebyl bych Kristovým služebníkem“ (Gal 1,10).

Pavel předně cítí povinnost Galatským připomenout, že je pravým apoštolem nikoliv díky svým zásluhám, nýbrž z Božího povolání. Sám převypráví příběh svého povolání a obrácení, provázeného zjevením vzkříšeného Krista na cestě do Damašku (srov. Sk 9,1-9). Je zajímavé povšimnout si, co říká o svém životě před touto událostí. Mluví o něm jako o svém „dřívějším“ životě: „Pronásledoval jsem Boží církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. V horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích“ (Gal 1,13-14).

Na jedné straně Pavel s rozhodností zdůrazňuje, že tvrdě pronásledoval církev, že byl „rouhač, pronásledovatel a násilník“ (1 Tim 1,13). Na druhé straně vyzdvihuje milosrdenství – obrátil se, jeho srdce se změnilo. Pavel tak ukazuje pravdu o svém povolání prostřednictvím úchvatného kontrastu. Vidíme, že je svobodný pro hlásání evangelia a je také svobodný k vyznání svých hříchů. „Takový jsem byl“ – je to pravda, která dává svobodu srdci, je to svoboda Boží.

Jak nevyzpytatelné jsou cesty Páně! Setkáváme se s tím hmatatelně každý den, ovšem s obzvláštní silou tehdy, když si vzpomeneme na chvíli, kdy nás Pán povolal. Nikdy nesmíme zapomenout na okamžik a způsob, jakým Bůh vstoupil do našeho života! Uchovávejme si v srdci a mysli ono setkání s milostí, kdy Bůh změnil naši existenci. Prvenství milosti proměňuje existenci a činí ji hodnou vstoupit do služby evangeliu, přikrývá všechny hříchy, mění srdce, mění život, dovoluje nám vidět nové cesty. Nezapomínejme na to.