„Vracel jsem se po ucpané dálnici z Prahy a taktak jsem stihl večerní mši svatou, která začínala v sedm hodin,“ začíná své vyprávění kněz. „Zhruba prvních patnáct minut bylo vše v pořádku. Potom ale během promluvy vypadla elektřina, což se tady stává. Venku se setmělo. Najednou jsme ucítili velký tlak v uších. Potom jsem uviděl v očích farníků hrůzu. Když jsem se ohlédl, viděl jsem, jak se okno s železnou konstrukcí chvěje, jako by bylo na silonové niti. Následně začala vylétávat skla. To už jsem křičel, aby se všichni schovali pod kůrem. Ve chvíli, kdy jsem utíkal pryč od oltáře, jsem myslel, že je to moje poslední mše svatá. Díky Bohu nebyla a zhruba dvaceti přítomným farníkům se nic nestalo. Kromě prožitého šoku na sobě neměl nikdo ani škrábnutí. Potom jsme prožili deset až dvanáct minut hrůzy, kdy jsme nevěděli, co se venku děje. Viděli jsme vichřici a cítili otřesy, které způsobil pád velikých trámů na klenbu kostela. Nevěděli jsme ale, jestli vedle nás nevybuchují bomby. Dunělo to celým chrámem. Lidé byli vystrašení, modlili se a prosili Pána Boha, aby nás ochránil,“ popisuje drama kněz. O chvíli později zvládl ještě podat svaté přijímání.

Biskupové na místě

Hned dopoledne po tornádu navštívil nejvíce postižené obce na Hodonínsku a Břeclavsku brněnský biskup Vojtěch Cikrle, který na neděli 27. června vyhlásil mimořádnou sbírku (lze i na www.donator.cz) s naléhavou prosbou: „Vyzývám ve farnostech také dobrovolníky, zdravotníky a všechny, kteří by mohli účinně pomoci s odstraněním následků živelné pohromy, aby se zapojili. Děkuji všem, kteří pomohou, i všem, kteří přispějí finančně. Děkuji také těm, kteří se za lidi v postižených oblastech modlí. Jsem s vámi všemi spojený v modlitbě.“ Týž den sem přijel pomocný biskup Pavel Konzbul, mimo jiné se podíval i do věže zasaženého kostela.

Přicházejí, aby pomohli

Tragédie hluboce zasáhla také hodonínského děkana Mons. Josefa Zouhara. Už druhý den po tornádu uvedl, že nedělní mši svatou bude sloužit za všechny, kteří se ocitli v beznadějné situaci, bez přístřeší. „Když jsem se v pátečním zpustošeném ránu modlil, dotkla se mne slova 55. žalmu: ‚Srdce se ve mně chvěje a padla na mě smrtelná úzkost. Strach a hrůza se na mě řítí a děs mě halí. Rychle bych spěchal do útočiště před vichrem a bouří.‘ Chtěl bych tedy všechny pozvat k nedělní bohoslužbě, do bezpečí,“ zval v pátek kněz.

V celé zemi se vzedmula obrovská vlna solidarity. „Za pětačtyřicet let svého života jsem nic podobného nezažil. Lidé přicházejí, aby pomohli, potěšili a tím zmírnili bolest i utrpení postižených obyvatel. Prožíváme dny, kdy je cítit to, v co jsem ztrácel naději a o čem si myslel, že už lidem chybí. Je to opravdová lidskost. Dnes cítíme, že jsou tady lidé, kterým záleží na druhých a jsou ochotni se obětovat. Dobrovolníci přijeli nejen z okolí, ale třeba také z Brna, Ostravy, Kladna a Prahy,“ připomíná kněz.

Jen v sobotu se přímo na faře hlásilo bezmála čtyři sta lidí a další na městském úřadě. Zřejmě nejstarší z nich byla osmasedmdesátiletá žena z bývalé farnosti P. Kaliny. Ten míní, že kněz vždy přijímá poslání, které je třeba vykonat. „Pokud je zapotřebí, aby byl krizovým manažerem, tak jím prostě je. Může být i stavebním technikem, ale v této těžké situaci je velká potřeba říct postiženým povzbudivá slova,“ uvažuje a pokračuje v popisu konkrétní situace.

„Nebojte, babi. My to nějak uděláme“

„Staří lidé, kteří tady nemají své rodiny, jsou tak zranitelní, že si nedokážou sami ani požádat o pomoc. Víme o nich, můžeme je vyhledat a pomoc jim nabídnout. A oni ji se slzami v očích přijímají. Pomáhá i to, když někdo vyslechne jejich příběh, co se jim všechno stalo. Anebo pomůže, když přijdou mladí kluci s motorovou pilou a řeknou: ‚Nebojte, babi. My to nějak uděláme a všechno společně zvládneme.‘ Je to veliká posila a svědectví, že být křesťanem neznamená jenom chodit do kostela. Být křesťanem znamená milovat bližního a pomoct mu tam, kde je třeba,“ připomíná při loučení kněz.

Jeho den začíná po katastrofě v pět hodin ráno a do postele se dostane až kolem jedné či druhé hodiny v noci. Ještě předtím odpovídá na zmeškané hovory, esemesky a e-maily lidem, kteří nabízejí pomoc.

V neděli sloužil P. Kalina mši svatou v Moravské Nové Vsi na prostranství mezi poničeným kostelem a farou. Druhou potom slavil s farníky v Týnci, který do farnosti patří. Kostel sv. Bartoloměje v Hruškách, jenž je také součástí farnosti, je po tornádu bez věže, takže ani tam není možné nyní bohoslužby slavit.

Při loučení P. Kalina čtenářům Katolického týdeníku vzkázal, že si nesmírně váží všech, kdo s postiženými lidmi soucítí a jakýmkoliv způsobem pomáhají. „V mém životě byly chvíle, kdy jsem si říkal, že tady lidé myslí jen na sebe a soused sousedovi nepomůže. Dnes vidím krásu lidskosti v plné šíři a jsem za to vděčný,“ svěřuje se kněz. Pokud by chtěl někdo nabídnout jakoukoliv hmotnou či finanční pomoc, může psát na e-mail farnosti: moravskanovaves@dieceze.cz. Do předmětu e-mailu je potřeba uvádět „Pomoc“.

Jak můžete pomoci 

Diecézní charita Brno 

Přispět lze na sbírkový účet 4211325188/6800 s VS 2002 nebo dárcovskou SMS na číslo 87 777 ve tvaru DMS DCHB 30 DMS DCHB 60 DMS DCHB 90.

Diakonie ČCE 

Finanční pomoc lze posílat na účet 2100691426/2010 nebo dárcovskou SMS na číslo 87 777 ve tvaru DMS DIAKONIEPOMOC 30 DMS DIAKONIEPOMOC 60 DMS DIAKONIEPOMOC 90.

Další sbírky pořádají organizace jiných církví a subjektů, včetně skautů, zdravotních sester, potravinových bank nebo fotbalových klubů. Více na darujme.cz.