Ježíš se modlil hodně. Během svého poslání se hroužil do modlitby, protože dialog s Otcem je žhavým jádrem celého jeho bytí. Evangelia dosvědčují, že Ježíšova modlitba nabývá na síle a hutnosti v hodině utrpení a smrti. Tyto vrcholné události jeho života utvářejí ústřední prvek křesťanského hlásání (kérygmatu). Jsou jako blesk, který vrhá světlo na veškeré ostatní události jeho života. Ježíš nebyl jen lidumil, který se ujal lidského trápení a nemocí. Není v něm pouze dobrota, ale cosi většího, spása – a to nikoli spása daného okamžiku, která mě zachraňuje z nemoci či neútěchy, nýbrž celistvá, mesiášská spása, která skýtá naději v konečné vítězství života nad smrtí.

Ve dnech jeho posledních Velikonoc spatřujeme Ježíše plně ponořeného do modlitby. V Getsemanské zahradě, kde se ho zmocnila smrtelná úzkost, je to modlitba velice vzrušená, a přesto se právě v tuto chvíli obrací k Bohu, kterého nazývá „Abba“, tatínku (srov. Mk 14,36). Toto slovo z Ježíšova jazyka – aramejštiny – vyjadřuje nekonečnou niternost a důvěru. Ježíš vnímá, že kolem něho houstne temnota, ale proniká jí za pomoci onoho slůvka: Abba! Také na kříži se Ježíš modlí. Ačkoli jej obestírá temné Boží mlčení, z jeho rtů ještě jednou splyne: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lk 23,34). Je to nanejvýš smělá modlitba, poněvadž na kříži Ježíš vystupuje jako absolutní přímluvce. Modlí se za druhé, za všechny, včetně těch, kteří ho odsuzují, aniž by se kdokoli – s výjimkou nebohého zločince – postavil na jeho stranu. Všichni byli proti němu anebo je to nezajímalo. Jedině onen zločinec rozpoznal jeho moc.

Na vrcholu tohoto dramatu a za ukrutných bolestí duše i těla se Ježíš modlí slovy žalmů. Spolu s ubohými tohoto světa, zejména s těmi, na které všichni zapomněli, pronáší tragická slova 22. žalmu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ V oněch třech hodinách na kříži je všechno modlitbou. A ve zmrtvýchvstání Otec tuto modlitbu vyslyší.

Ježíšova modlitba je intenzivní, jedinečná a stává se vzorem pro tu naši. Ježíš se modlil za všechny, také za mě a za každého z vás. Kdokoli může vyslovit: „Ježíš se za mě modlil na kříži.“ A Ježíš komukoli z nás může říci: „Modlil jsem se za tebe při Poslední večeři a na dřevě kříže.“ I v té nejbolestnější trýzni nejsme nikdy sami. Ježíšova modlitba je s námi. Toto si každý z nás může vepsat do srdce a nezapomínat na to ani v nejhorších okamžicích. Byli jsme začleněni do Ježíšova dialogu s Otcem ve společenství s Duchem Svatým. A proto nám nezbývá než zachovat odvahu a naději v modlitbě i v životě – a v této odvaze a naději silně zakoušet Ježíšovu modlitbu a jít dál.