14. 6. 2021
|Modernímu umění nerozumím. Tuhle jsem se zas nestačil divit, když jsem se dočetl, že malba Marka Rothka s názvem „Black Stripe (Orange, Goldand Black)“ z roku 1957 se na aukci prodala za – a teď si nevymýšlím – 21,4 milionu dolarů. Dovolte mi, abych vám to dílo dokonale popsal: na oranžovém podkladu je nahoře velký červený a dole menší bílý čtverhranný flek a mezi nimi je černý proužek. Za ty prachy – no neberte to.
Se svými rozpaky jsem se svěřil jednomu svému příteli, velkému mystikovi a znalci umění. Při jménu Rothko mu zazářila očka a pak následoval vodopád slov: „Abstraktní umění, je-li autentické, je vyjádřením tušení Tajemství, které překračuje veškeré formy, tvary, jednotliviny. Je zaslechnutím onoho ‚Nepojmenovatelného‘ Dionýsia Areopagity, Slova Otce, které naše řeč nedokáže nikdy vyslovit. Je skromným vyjádřením touhy k výstupu k Nadjsoucímu, který vše přesahuje a kterého vrcholné a pravdivé umění může pouze naznačit, či spíše ‚nevyjádřit‘ v nejasných konturách.“
Stál jsem tam s otevřenou pusou a hleděl na něj jako na Oblak nevědění. „Ty…,“ začal jsem opatrně, „to, co říkáš, dává smysl, ale mám podezření, jestli to celé není jen společenská hra. Můžeš mi například tvrdit, že Mozart dokáže excelentně zahrát i jedinou notu. Nepochybně ano. Ale obvykle od něj čekáme trošku víc. Není to s abstraktním uměním tak, že Mozart zahraje jeden tón a Goethe o tom napíše třicet stránek úchvatného pojednání Mit einer einzigen Note? A lidi pak chodí na ‚jednotónové koncerty‘ – je to ‚prestižní‘ a vstupenka stojí jak půlka rozpočtu bavorské vesnice.“
Přítel mystik podotkl něco o „ozvuku touhy po Konkrétním, který jediný udílí tvary nezformované hmotě, jež je pouhou pomíjivou mimesis“. Odpověděl jsem mu, že jsem slyšel o lidech, kteří uvěřili v Boha při pohledu na západ slunce, při návštěvě Sixtinské kaple, nebo dokonce při četbě Káji Maříka. Ale jestli se někdo obrátil na Rothkově výstavě, to nevím. Můj přítel se laskavě usmál, řekl, že to chápe, rozloučil se a odešel. Doma jsem se znova upřeně zadíval na Rothkovy tři skvrny na pomerančovém pozadí. Fakt jsem se snažil. Nefungovalo to. Pořád se na mne šklebily barevné fleky. Asi nemám duši mystika.